Ráda, nebo rada? Váha, nebo váhá? Délka samohlásek je pro češtinu velmi důležitá. Stačí jedna čárka − a význam slova se zcela změní. Zatímco cizinci tápou, české děti s tím nemají žádný problém. Hned jak se naučí mluvit, dokážou dlouhé a krátké hlásky bezpečně odlišit. Neříkají místo "dráhy" "drahý". Čím to? Podle nejnovějšího výzkumu českých vědců získávají tuto schopnost už v děloze. Určité charakteristické rysy mateřského jazyka se jim tak zřejmě vštípí ještě dříve, než se narodí. "Mozková reakce novorozenců na rozdíl mezi krátkou a dlouhou samohláskou je nejsilnější v levé hemisféře, což značí vliv předchozího jazykového učení. Naopak na stejný rozdíl mezi krátkým a dlouhým tónem je neurální reakce slabší a distribuovaná různě, není nijak jazykově podmíněna. Podobně jako na délku samohlásek reaguje mozek i na rozdíl mezi 'a' a 'e': protože hláska 'a' je akusticky velmi význačná a může proniknout i do dělohy, mozek novorozenců ji umí odlišit například od hlásky 'e'," popisuje Kateřina Chládková z Filozofické fakulty UK a Psychologického ústavu Akademie věd ČR výsledky svého unikátního výzkumu.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

To, co se děti o jazyku naučí v děloze, se ve světě zkoumá jen ojediněle. Soustavně se tomuto tématu věnují v Maďarsku či ve Francii, kde se ale zaměřují hlavně na melodii a rytmus. A některé menší výzkumy se objevují v Americe nebo Německu, tím ale výčet téměř končí. "Důvodem je fakt, že české maminky v porodnici zůstávají několik dní, takže je můžeme otestovat. V mnoha zemích jdou ale po pár hodinách domů a logisticky by takové testování bylo velmi náročné," říká Chládková. Mladá výzkumnice se s metodami prenatálního výzkumu seznámila při práci v Amsterdamu, a když se pak vrátila do Česka, dostala od Univerzity Karlovy grant na výzkum prenatálního učení jazyka. Jenže porodnice jí nejprve na její žádosti o spolupráci ani neodpověděly. "Pak jsem si vzpomněla, že jsem na jedné konferenci potkala profesora Jana Kremláčka z hradecké lékařské fakulty. Zeptala jsem se ho, jestli by do toho šel se mnou, a on nadšeně souhlasil a domluvil spolupráci ve fakultní nemocnici. Nakonec jsme otestovali 120 miminek," popisuje základy výzkumu Chládková.

Proč zkoumali zrovna hláskovou délku nebo rozdíl mezi "a" a "e"? Proč nezkusili třeba pro češtinu tolik typické "ř"? "Souhlásky tohoto typu nebudou v děloze zřejmě vůbec slyšet, výzkumy ukazují, že samohlásky se osvojují mnohem dříve," vysvětluje Chládková. V budoucnu se chystá se svým týmem zaměřit i na pláč českých dětí. Podle několika již provedených výzkumů totiž děti pláčou v intonaci svých rodných jazyků. Zatím je však otestován jen nářek miminek z několika málo jazyků, například francouzských a německých. Francouzští novorozenci, pro jejichž jazyk je typická stoupavá melodie, začínají plakat hlasem dole a ke konci výkřiku se tónina zvýší, němečtí to ale mají přesně naopak: pláč se postupně z vyšších poloh hlasu snižuje, a napodobuje tak klesající intonaci německého jazyka. Vědci zkoumali také nářek miminek ze zemí užívajících takzvané tónové jazyky, například vietnamštinu nebo čínštinu, ve kterých význam slova ovlivňuje tón, s jakým je vysloveno. Tyto malé děti pláčou více melodicky než miminka ze zemí užívajících jazyky, kde tón roli nehraje. "Čeština je z tohoto hlediska velmi specifická intonačně i rytmicky, je velmi monotónní, bezpřízvučná, lze tedy očekávat, že podobně monotónní bude i pláč miminek. Rádi bychom češtinu srovnali například s polštinou, která má přízvuk na předposlední slabice, takže by se mohlo čekat, že oproti českým monotónně plačícím miminkům polská miminka zvýší intenzitu pláče právě ke konci plačícího úseku," říká Chládková.

Osvojování mateřského jazyka vědci zkoumají už od sedmdesátých let minulého století. Na počátku se předpokládalo, že jediné, co nejmenší dítě z mateřského jazyka pozná, je rytmus a melodika jazyka, který si osvojuje hlavně skrze rezonanci matčina hlasu. Dnešní výzkumy takové predikce dávno překonaly. Například práce nizozemských vědců zveřejněná v časopise Royal Society Open Science v roce 2017 ukazuje, že děti si pamatují svůj rodný jazyk, i když ho pak už nikdy neslyší. Že mají zakódované jeho řečové vzory po zbytek života. Výzkum přitom probíhal na lidech ve věku 17 až 49 let, kteří svůj rodný jazyk slyšeli naposledy v půlroce života.

Přízvuk přebíjí barvu pleti

Na pískovišti sedí čtyřletý černoušek s dokonalou češtinou, stejně starý rodilý Angličan se světlými vlásky, který se teprve nedávno přistěhoval z Londýna, a Karlík, chlapeček narozený v Praze. Koho si Karlík vybere, aby s ním plnil vůz pískem? Člověk by soudil, že to bude Brit, jehož podoba zapadá do Karlíkovi známého světa. Jenže Karlík si vybere černouška s dokonalou češtinou. Cizí jazyk a jeho přízvuk je pro děti mnohem větší překážka než barva pleti. Pokud by na hřišti byly jen děti mluvící česky, rozhodoval by se Karlík nejspíše nejprve podle pohlaví a pak podle barvy pleti.

Na pískovišti si dítě vybírá parťáka stejného nebo blízkého jazyka, i kdyby mělo jinou barvu pleti.
Na pískovišti si dítě vybírá parťáka stejného nebo blízkého jazyka, i kdyby mělo jinou barvu pleti.
Foto: Shutterstock

Přízvuk hraje v životě člověka významnou roli. Děti jsou schopné ho rozeznat už od čtvrtého měsíce věku. "V jednom z našich současných projektů jsme zjistili, že už malá čtyřměsíční miminka poznají cizí přízvuk a rodilý přízvuk poslouchají s větším zájmem," dodává Chládková s tím, že přízvuk ovlivňuje i rychlost učení. Děti se totiž už v batolecím a školkovém věku snáze naučí slova od toho, kdo má pro ně známý, pro mateřský jazyk typický přízvuk. "V předchozím výzkumu dětem ukazoval neznámý předmět buď člověk s cizím přízvukem, nebo člověk s rodilým přízvukem a říkal u toho, k čemu předmět slouží. Následně děti uvedly tu funkci, kterou jim řekl člověk s rodilým přízvukem," říká Chládková.

Preference pro rodilý přízvuk přetrvává během celého dětství až do dospělosti. "I dospělý posluchač spíše věří tvrzení, které řekl někdo s rodilým přízvukem než někdo s cizím přízvukem. Nyní se zkoumá, proč tomu tak je, jestli hraje roli zařazení do sociální skupiny, identifikace se stejnou skupinou, nebo jednoduše větší námaha při porozumění cizinci," popisuje Chládková. Vyrůstá-li však dítě v bilingvním prostředí nebo od narození žije v jazykově odlišném prostředí, i když samo tímto jazykem nemluví, pak je vůči jazykovým odchylkám vyhraněné méně. Silný faktor přízvuku přiměl vědce zkoumat i regionální rozdíly. Postavili proti sobě pražskou češtinu a opavský dialekt. Předpokládají, že pro Pražana bude slezské nářečí natolik odlišné, že si raději vybere ke hře dítě ze svého okolí. Opavan podle hypotézy, která se nyní teprve ověřuje, bude otevřenější a klidně si bábovičky postaví i s nuselským Tondou, protože je pražské češtině vystaven v médiích a více se s ní setkává.

Mozek malého dítěte už pár měsíců po narození pozná, že nářečí například onoho Opavana není zcela stejné jako jeho, ale zároveň vnímá jazykovou podobnost mezi oběma dialekty. "Dítě začne dialekt později ignorovat právě díky některým klíčovým rysům jazyka," říká psycholingvista Filip Smolík z Psychologického ústavu Akademie věd ČR. Ve svých výzkumech se zajímá zejména o to, jak děti rozumí konkrétním gramatickým strukturám dané řeči. Tedy jak si dítě tyto jevy osvojuje, kdy začíná vnímat celá slova a věty. Z jeho poznatků vyplývá, že děti už v prvním roce života bezpečně rozeznají jednotlivá slova bez ohledu na to, zda chápou význam. K tomu jim nepomáhají ani tolik pauzy mezi slovy jako jazykové pravidelnosti: třeba i to, že vypozorují, jaké hlásky či slabiky se v jejich jazyce často objevují na začátku nebo na konci slov. Třeba že v češtině málo výrazů začíná na "a", ale hodně jich na tuto hlásku končí.

Jazyk a jeho charakteristika ovlivňují i to, jak rychle se dítě s daným jevem vypořádá. Tak třeba české děti se lépe orientují v gramatice než jejich anglicky mluvící vrstevníci. "České děti ji ovládají lépe, protože čeština se o tyto jevy více opírá. To znamená, že děti s nimi mají častější zkušenost, více tyto jevy potřebují. Ve výzkumu se potvrzuje, že české děti jsou v tom skutečně rychlejší," říká Smolík a dodává příklady: v češtině děti vnímají velmi brzo shodu podmětu s přísudkem, dříve než malí Angličané, protože v jejich jazyce se projevuje méně a není tak důležitá pro pochopení. Anglické děti naopak rychleji ovládají slovosled, protože je v jejich řeči pro porozumění důležitější.

Děti po celém světě si jazyk osvojují v podobném věku, zhruba mezi prvním a třetím, nejpozději čtvrtým rokem života. Ale například děti Inuitů neumějí ani v pěti letech tvořit všechny komplikované slovní a větné tvary, protože jejich jazyk je tak složitý, že si ho plně osvojí až později. Mírné zpoždění mají na řečové rovině i malí Dánové, kvůli velmi komplikované hláskové struktuře slov. Jinak se děti při učení jazyka řídí jednoduchou poučkou: když to není nutné, odložím to. "Když je něco příliš snadné, děti to mohou ignorovat, když není příliš potřeba, aby to používaly správně, tak to odloží až do pozdějšího věku. V angličtině děti dlouho vynechávají koncovky třetí osoby jednotného čísla u sloves. Například se říká správně 'he walks', ony říkají 'he walk'. Protože slovesná morfologie je tak jednoduchá, že když to řeknete špatně, nic se neděje," dodává Smolík.

Základní informace o kódu mateřského jazyka se děti učí už v děloze.
Základní informace o kódu mateřského jazyka se děti učí už v děloze.
Foto: Profimedia

Vyvíjí se i řeč královny Alžběty

Dvouletá Helenka chodí na angličtinu už přes rok. Každý den si hraje s anglickou paní učitelkou, poslouchá anglické písničky a krátké pohádky na určité téma. Její maminka Tereza nechápavé výrazy svého okolí ignoruje a jízlivé poznámky o ambiciózních matkách přechází bez povšimnutí. "Jazyk si dítě musí naposlouchat ještě jako úplně malé, jinak těžko bude mít správnou výslovnost," říká pětatřicetiletá rodilá Pražačka. A výzkumy vědců jí dávají za pravdu. Naučit se jazyk na úrovni mateřského lze nejsnadněji v dětském věku, kdy je vnímavost a schopnost imitace řeči nejsnazší. Už v pěti letech se schopnost napodobit zvuky cizího jazyka snižuje. Samozřejmě roli hraje kvalita vyučujícího a jeho přízvuk. Memorování barviček nepomůže, dítě musí být vystaveno jazyku v přirozených situacích a mělo by být v kontaktu s rodilým mluvčím.

Nejdůležitější roli při osvojování jazyka mají nepřekvapivě rodiče. Ukazuje se, že i tato role je v lidech zakódována. Určitě jste si všimli, že na děti lidé mluví jinak: trochu afektovaně, zpomaleně, více artikulují, mluví nahlas. Není to nic, co bychom se museli učit, naskočí to úplně samo. "Nejdřív se musím naučit sčítat, než se začnu učit derivovat. V jazyce to působí podobně. Děti se musí naučit velmi složitý systém, takže rodiče se jim přizpůsobují automaticky, podvědomě," říká Smolík. Tuto automatickou mluvu orientovanou na dítě získávají už těhotné ženy. "Měřili jsme, jak mluví těhotná žena ke svému bříšku a jak mluví s již narozeným dítětem. Je to úplně stejné," popisuje svůj další výzkum Chládková. Zatímco afektovanou mluvu psycholingvisti kvitují, šišlání považují za jazykové zlo, dnes už převážně prarodičů. Dětem vůbec nepomáhá, naopak by se spíše mohlo vymstít. Děti se totiž učí jazyk zejména nápodobou.

Při osvojování jazyka je podle Smolíka důležitá také takzvaná sdílená pozornost. S ročním dítětem si těžko sednete k učebnici a budete s ním dělat, co máte zrovna v plánu. Musíte přistoupit na jeho hru a neustále vysvětlovat to, co ho zrovna zajímá. "Nejefektivnější je, když se přizpůsobíte pozornosti dítěte. Že se společně díváte na jednu věc a o té si povídáte, prohlížíte si knížky, komentujete to, s čím si dítě hraje," radí Smolík. Tím se dítě učí dialogu, rozšiřuje se jeho slovní zásoba a zvyšuje se také pravděpodobnost, že začne rychleji chápat komunikaci jako takovou.

I když se člověk naučí gramatiku a výslovnost, osvojování jazyka probíhá neustále. Až do konce života mozek vstřebává nová slova a mění se i výslovnost. A to i v případě mozku britské královny, kterou obklopuje poněkud jiná komunita než zbytek světa. Vědci zkoumali vánoční projevy královny Alžběty a zjistili, že u ní došlo ke stejným změnám výslovnosti jako u zbytku společnosti. Nejvýrazněji byla změna slyšet u vyslovování "you", které se od nepaměti vyslovovalo jako "ju", v posledních letech se ale "u" mění více na "i". "Společně s britskými kolegy jsme zjistili, že stejně jako u královny se změnilo používání řeči i u běžných britských seniorů," doplňuje Chládková.

Výzkumy, které se zabývají osvojováním mateřského jazyka, jsou v Česku stále spíše výjimečné. Po studiu na Kansaské univerzitě v americkém městě Lawrence se na ně v tuzemsku zaměřil před čtrnácti lety již citovaný Filip Smolík. Od té doby mu přibylo jen pár nových domácích kolegů. "Jazyk je zásadní médium vzdělávání," upozorňuje Smolík, který sám vyvíjí testy pro zjišťování jazykových schopností u dětí, na jejichž základě provádí diagnostiku řeči. "Dokud nebudeme vědět, jak jazyk funguje, nemůžeme rozumět tomu, jak se lidi učí, a vylepšovat to. Hlubší pochopení jazyka je velmi důležité." Prozkoumání a pochopení tohoto tématu může pomoci třeba i v boji s manipulací, která představuje jeden z největších problémů současného světa.