Před dvanácti lety jsem se při stěhování rozhodl zbavit prastarého, ale stále funkčního zvětšovacího přístroje Meopta Opemus IIa. Vznikaly pod ním amatérské černobílé fotky mého otce a potom i moje. Jenže jako skoro všichni jsem v první dekádě tisíciletí vyměnil analogový fotoaparát za digitální a pomůcky pro vyvolávání a zvětšování se zdály zbytečné. A to i zaměstnancům bazaru, jimž jsem legendární zvětšovák z přerovské továrny nabízel. Nebyl o něj zájem. S těžkým srdcem jsem ho odvezl do sběrného dvora, kde se proměnil v šrot.
K focení na film jsem se už nevrátil, přestože tím jdu vlastně proti posledním trendům. Analog už je víc let zase v oblibě a u mladých lidí i v módě. Stojím v ateliéru jedenadvacetileté Elišky Šťáskové na pražském Žižkově a dívám se na stejný typ zvětšováku z Meopty, který jsem v roce 2014 vyhodil. Studentka FAMU na něm zvětšuje portréty i reportážní snímky. Fotí výhradně na film, většinou černobílý. Nedělá to prý kvůli škole, i když tam v ateliéru klasické fotografie, který si vybrala, analogu věnují náležitou pozornost. „Dělám to kvůli sobě. Digitální fotka mě omrzela, protože si na ni člověk nemůže sáhnout,“ říká mladá žena v bílé košili s černou kravatou a v černé vestě. Retro styl ji ovšem baví hlavně při focení a vývoji fotek. Říká, že miluje „pomalost procesu“ a to, že si udělá sama všechno od začátku do konce.
Co se dočtete dál
- Prodávají ještě filmy jejich někdejší význační výrobci jako Kodak, Ilford, Fujifilm či Agfa?
- Jak přistupují k většímu zájmu o analog známé pražské fotoobchody a co nabízejí?
- V 80. letech neměl hradecký výrobce, tehdy pod názvem Fotochema, největší tržby z prodeje tradičního černobílého fotomateriálu, nýbrž jiného produktu. O co šlo?
