Je to nejznámější český automobilový novinář. Vnuk spisovatele Ludvíka Vaculíka. A také muž, který v posledních letech rozděluje část motoristické veřejnosti tím, že se otevřeně hlásí k elektromobilitě. Na sociálních sítích za to schytává ostrou kritiku, přesto svůj názor nemění. Tento rozhovor ale převážně není o autech. Je o dětství s Trabantem, o dědovi a jeho mistrovství přesných a provokujících vět, o životě s internetovým hejtováním i o první knize, kterou právě dokončuje.
S Martinem Vaculíkem se známe dvacet let. Dost dlouho na to, abychom si tykali, a ještě déle na to, abychom přestali číst osobnost člověka podle auta, kterým přijede. Ale přesto se to tentokrát docela vtipně sešlo a „naše“ testovací auta tvoří zajímavý kontrast. Setkáváme se kousek od Hýskova, kde Martin žije. Přijíždím fešáckým elektrickým Renaultem 4 Plein Sud s plátěnou střechou, Martin dorazí Dacií Bigster na LPG. Zkoumá francouzský elektromobil a se svým typickým nadšením vysvětluje, proč ho na rumunské čtyřkolce s automatem fascinují i chybové hlášky.
Právě tahle dvě auta dobře ilustrují rozdílné pohledy na automobilový svět. Od aut se ale během několika minut dostáváme k jeho dědovi, k tomu, že Martinovi je ve skutečnosti o rok víc, k současné polarizaci kolem elektromobility, i proč po ruské invazi na Ukrajinu svůj pohled na elektrická auta zásadně přehodnotil.
Tvůj veřejný obraz se dramaticky proměnil. Z uznávaného odborníka na spalovací motory a benzinové i naftové ojetiny ses stal jedním z hlasů, které hodně propagují elektromobilitu. Jak jsi to snášel, když se na tebe lidé kvůli tomu začali sápat?
Snáším to úplně v pohodě, protože chápu, co jim na elektromobilech vadí. Dost to pramení z jejich omezeného rozhledu. Racionálně se dnes proti elektromobilům už prakticky nedá argumentovat, takže spousta lidí zoufale potřebuje zůstat u toho, že je to celé nějaká konspirace namířená proti běžným lidem.
Chápu ale i jednu nepříjemnou věc, která na elektromobilitě skutečně je: dnes je to skvělé řešení pro bohatého člověka, který má vlastní rodinný dům a nabíjí si auto přes noc. Naopak extrémně stresující je to pro člověka, který bydlí na sídlišti. Ten se bude doslova zarývat patama, protože mu v blízké době těžko vytvoříme uspokojivou nabíjecí infrastrukturu. Bude zažívat víc stresu, než zažíval se spalovacím autem. Je to další věc, která zvětšuje rozdíl mezi bohatými a chudými, a to je zkrátka problém.
To zní jako docela ambivalentní pohled. Rozumíš tedy i těm, kdo elektromobilitu odmítají?
Co se dočtete dál
- Proč změnil postoj k elektromobilitě po ruské invazi.
- Jak elektromobilita může zvyšovat nerovnosti.
- Jaké technické a servisní riziko představují starší elektromobily a baterie.
- Jak vliv dědečka Ludvíka Vaculíka ovlivnil jeho psaní a názory.
- Jak řeší veřejné útoky, internetový hejt a politické komentáře.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
