„Američané jsou jen bohatí Rusové.“ Co Trump a Putin udělali z devadesátkového geopolitického vtipu

Mladistvě vyhlížející a bez kravaty. I když Paul Chaisty na první pohled nesplňuje jakousi archetypální image oxfordského profesora, je na slovutné britské univerzitě profesorem ruských a východoevropských studií. Loni mu ve spolupráci s kolegou Stephenem Whitefieldem vyšla kniha shrnující dvacet let výzkumu ruské společnosti. Její základní závěry nedávno představil v rezidenci britského velvyslance v Praze při vysoce intelektuálně pojaté prezentaci a následné diskusi, kde se trochu víc než podstata řešila metodologie průzkumu, jak už to u akademiků někdy bývá.

Kniha nazvaná „How Russians Understand the New Russia: Consolidation and Contestation“ shrnuje vývoj vztahu ruské společnosti k politickému systému na průzkumech dělaných od roku 1993 do roku 2021. Profesor Chaisty účastníky debaty provedl základními závěry, kde se potvrdilo to, co kolegové novináři, kteří se léta Ruskem zabývají, opakují pořád dokolečka: Rusům po divokých devadesátých letech vyhovuje vláda pevnější ruky.

Po roce 2014, tedy po anexi Krymu a začátku války proti Ukrajině, ještě stoupl vliv těch, kteří si myslí, že Rusko by se vůbec nemělo pokoušet o nějakou integraci do Evropy a budování demokracie. Naopak, budoucnost země je v co největší samostatnosti a prosazování autoritářského systému vlády.

Chladná politologická analýza profesora Chaistyho došla třeba k závěru, že pravidelně se rituálně opakující volby – v demokraciích vrcholná politická událost – v ruském prostředí přispěly k depolitizaci politiky. Jenže jsem se přistihl, že vědecky podloženým závěrům profesora věřím méně než třeba několika českým novinářským kolegům, kteří v Rusku žili, procestovali ho, mluví o něm v médiích i píší knihy.