Život se stal křehčím a tvrdším, říká právnička původem z Ukrajiny, která prorazila v Česku a teď pomáhá krajanům

Do Česka přijela před čtvrt stoletím jako jedna z prvních ukrajinských studentek. Následovala svou mámu, která ač učitelka, uklízela v Motole. Uljana Bondarevská Kurivčaková ale „klasický“ ukrajinský příběh odmítla přijmout. Vystudovala práva na Univerzitě Karlově a také ve Lvově, praxi získávala ve velkých advokátních kancelářích, jako je Havel & Partners či BBH, a dnes vede vlastní praxi. Kromě jiného hájila pro bono Ukrajince s dítětem, kterého napadl v Ostravě řidič tramvaje, a také má na 80 tisíc sledujících na Instagramu. „Soustředím se především na otázky mířící na pobyt nebo lidem radím, jak to funguje se studiem na školách, prostě praktické rychlé rady,“ říká. V rozhovoru popisuje život Ukrajinců v Česku čtyři roky po vypuknutí války, proměny nálad ve společnosti a také svůj houževnatý příběh.

Jak válka změnila život Ukrajincům, kteří tady žili dlouho před jejím začátkem?

Změnila všechno — nejen navenek, ale hlavně uvnitř. Pro Ukrajince, kteří v Česku žili dlouho před jejím začátkem, to nebyl nový příběh, ale náhlé rozdělení života na „předtím“ a „potom“. Najednou jsme přestali být jen jednotlivci integrovanými do společnosti a začali jsme být vnímáni především skrze svou národnost a válku, která se nás dotýká každý den, i když žijeme tady. Vnímání české společnosti se skutečně proměnilo. U části lidí přišla velká vlna solidarity, empatie a skutečné snahy pomoci, čehož si hluboce vážím. Zároveň se ale objevila i únava, stereotypy a někdy i otevřené odmítání — často vůči těm, kteří tu žili a pracovali roky a najednou byli hozeni do jednoho pytle s nově příchozími.