„Chtějí, abychom se zhroutili, prosili a vzdali se.“ Jak Rusové terorizují civilisty v Chersonu útoky dronů

Dům šestašedesátileté Tetiany Karmazinové se nachází poměrně blízko řeky v dněperském obvodě v Chersonu, který se také nazývá Warfield, tedy Válečné pole.  30. března vyšla ven hledat svého psa, který utekl branou. Zvuk motoru dronu neslyšela. Když však dorazila k nejbližší křižovatce, všimla si ho nad sebou. „Bylo to buď na střeše domu, nebo na stromě – a jakmile jsem vyšla ven, okamžitě to vzlétlo. Uviděla jsem červené světlo a hned mi došlo, že spadne bomba. A přesně to se také stalo,“ vzpomíná Tetiana. Výbušnina dopadla přímo k jejím nohám. Pravou nohu jí utrhla, levou měla těžce zmrzačenou střepinami. Tetiana nechala telefon doma, takže aby se zachránila, musela se zpět plazit.

„Lezla jsem se asi hodinu a půl. Pes ke mně přišel k bráně, nepoznal mě a začal mě kousat do rukou,“ vypráví. „Brána byla zamčená, dlouho se mi ji nedařilo otevřít. Pak jsem ještě musela lézt kus cesty od ní k domu, ale zvládla jsem to.“ Po úrazu musela čtyři měsíce nosit sádru. Stále rehabilituje levou nohu a už na ni může aspoň trochu došlápnout. Vypráví, že brzy pojede do Mykolajivu, kde jí začnou přizpůsobovat protézu pro pravou nohu.

Ještě nedávno se důchodkyně po domě pohybovala tak, že seděla na víku od kbelíku a jednou nohou se odrážela dopředu. Improvizované „zařízení“ si sama vymyslela. Před zraněním Tetiana každý den ušla deset kilometrů, což jí nyní velmi chybí. Musí trávit celé dny doma, hodně čte. Po útoku se přestěhovala do bezpečnější části města. Říká, že mnoho jejích sousedů neopouští nebezpečnou čtvrť, protože se bojí, že jim lupiči vykradou domy.