El petróleo es nuestro! Ropa je naše! Tímto sloganem oslavovali Venezuelci přebírání kontroly nad těžbou ropy, které probíhalo právě před padesáti lety. Šlo o událost s globálním významem, protože Venezuela byla tehdy, jen krátce po prvním ropném šoku, třetím největším exportérem této vzácné a strategicky důležité suroviny. Současně tím vyvrcholila vlna znárodňování těžařských společností, kterou ještě před druhou světovou válkou zahájilo Mexiko následované dalšími černým zlatem oplývající zeměmi, od Íránu přes arabské státy po Indonésii.

Kdo má Venezuelu spojenou s chaosem, hyperinflací a celkovým hospodářským rozvratem, který v zemi během víc než čtvrtstoletí trvající vlády způsobil Hugo Chávez a jeho následník Nicolás Maduro, může být překvapen stylem, jakým v roce 1975 znárodnění majetku západních těžařských společností, jako byl Exxon, Shell či Mobil Oil, proběhlo: bylo pečlivě připraveno a dosavadní majitelé byli vyplaceni relativně férově, takže nenásledovaly žádné významné spory či arbitráže. Velká většina odborníků na těžbu v nové znárodněné megakorporaci zůstala a vazby na dodavatele těžebních technologií se nepřerušily.

Co tedy způsobilo, že ze všeobecného nadšení z „druhé nezávislosti Venezuely“, kterého mělo být dosaženo díky „návratu kontroly nad černým zlatem lidu“, se stal postupný úpadek? Čím to, že z nejbohatší země Latinské Ameriky se stal nejchudší stát v regionu, který navzdory tomu, že se chlubí největšími prokázanými zásobami ropy na světě, dnes těží ani jen zlomek toho co před půlstoletím?

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak vypadá vzorové znárodnění.
  • Co všechno musí dělat státní ropná korporace.
  • Kam až může kdysi profesionálně vedená firma klesnout.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se