Merz, politický provokatér. Proč štval učitele a Merkelovou, kde se vzal obdiv k Americe a jak jsou pro něj Češi důležití

Kým vlastně ve skutečnosti Friedrich Merz je, na tom se Němci nemůžou tak docela shodnout. Jedni mají 69letého navrátilce ze světa byznysu za relikt už dávno zašlých boomerských časů v politice, jiní za jednoho z mála moderních konzervativců, který je schopen se díky své racionalitě a řečnickým schopnostem postavit proti tamnímu levicově-zelenému proudu. Mnozí 198 centimetrů vysokému právníkovi vytýkají, že se k ostatním chová povýšeně, další v něm vidí asertivního politika, kterého si Donald Trump ani Vladimir Putin jen tak nenamažou na chleba.  

V posledních týdnech po volebním vítězství z 23. února vyzařoval distingované sebevědomí, nyní  se ale  v čekárně na post kancléře musí vyrovnávat s první ťafkou. Němečtí Zelení v pondělí oznámili, že nepodpoří Merzův plán na masivní zadlužení země kvůli investicím do obrany, zbrojního průmyslu a infrastruktury, na jejichž potřebě se blok CDU/CSU shodl s dosud vládnoucími sociálními demokraty, pravděpodobnými koaličními partnery. Někteří komentátoři tady vidí první velkou Merzovu taktickou chybu: šéf křesťanských demokratů se neobtěžoval se stranou stále sloužících ministrů Annaleny Baerbockové a Roberta Habecka dopředu domluvit a partaj mu to přehlédnutí teď osladila. Její hlasy Merz pro svůj plán pro prosazení ještě v dosluhujícím složení parlamentu potřebuje, a tak se stále jedná. Zajímavé bude také sledovat, jak někteří Merzovi konzervativní spolustraníci skousnou, že navzdory předvolebnímu ujišťování CDU/CSU o šetření nyní její lídr ohlásil jeden z největších státních dluhů v historii.