Brazilec válí v českém skle, Rus vaří v Praze pivo a Filipínci pečou bábovky. Jak cizinci uspěli v „národních“ řemeslech

Velkým oknem, které zabírá skoro celou stěnu v podkroví moderní roubenky, je panoramatický výhled na vyhaslé sopky Českého středohoří a malebnou vísku Slunečná nedaleko Nového Boru. V místnosti visí jihoamerická hamaka, k relaxaci láká také rozměrný sedací vak z kůže brazilského skotu. Pán domu, rodák z Rio de Janeira Ricardo Hoineff, servíruje dobrou brazilskou kávu (ano, tuto hlášku z českého filmu Kulový blesk prý zná), ale odpočívat teď nechce. Ukazuje nám artefakty ze skla, které vytvořil ve svém přízemním ateliéru. A s jižanským zápalem a košatou češtinou s minimem gramatických odchylek vypráví svůj příběh muže, který přišel do Česka z opačného konce světa. A teprve po čtyřicítce prorazil v řemesle, které mnozí domorodci považují za národní poklad a jež je spíše než pouhou živností uměním.

Obdivujeme Hoineffovy výtvory představující mořský korál, modrého koně nebo fotbalistu vykopávajícího míč. Vznikly takzvaným fúzováním, což je technika spékání a tvarování skla za vysokých teplot. K vidění jsou třeba i spirály z křišťálu, což je druh skla s vysokou odrazivostí světla, spojovaný tradičně právě se severními Čechami. 

„Dělám české sklo, ale snažím se v tvorbě přijít i s něčím novým, s něčím ze sebe,“ prohlašuje šestapadesátiletý Hoineff, jenž vystavoval v řadě tuzemských sklářských galerií, na skupinových výstavách také v zahraničí a jeho dílo představil v roce 2022 i katalog prestižní americké instituce Corning Museum of Glass.