Petr Pavel odmítl lhát, že žijeme v rozvalinách, a to se neodpouští. Pro racionalitu není v předvolebním rauši místo

Novoroční projev prezidenta Petra Pavla v sobě nese zajímavý paradox. Věcně byl trefný: pojmenoval realisticky stav, v jakém se nacházíme, vystihl nejpodstatnější témata nadcházejícího roku, označil problémy, se kterými se v Česku potýkáme a potýkat budeme. Ovšem vliv prezidentových slov na eliminaci společenských rizik bude velmi malý. A v některých aspektech je – a to je ten paradox – dokonce ještě vyhrotí.

O co se jedná? Jak prezidentův projev celkově zhodnotit? A co nám vlastně říká o blízké budoucnosti?

Petr Pavel především dobře vystihl rozpor mezi temnou náladou v naší zemi a stavem, v němž se skutečně nacházíme. „Jsme vyčerpaní ze strachu, který šíří probíhající války. Jsme unavení z krizí. Zklamaní z nenaplněných očekávání. Plni starostí ze životních nákladů, které v předcházejících letech prudce rostly… jsme pod tlakem velkých emocí,“ prohlásil prezident. Zároveň ale upozornil, že objektivní důvod k tak hluboké společenské depresi, jakou sledujeme, není. „Česká republika má na rozdíl od mnoha míst tohoto světa štěstí, že není přímým dějištěm války ani rozsáhlého lidského utrpení… celková ekonomická situace našeho státu není špatná… mnoho lidí je spokojeno se životem, který žijí.“

Tedy: Potíže máme, ale ta hlavní je možná v našich hlavách.

Nejpodstatnější je pak tato Pavlova věta: „Skutečný stav naší země není ani zdaleka tak špatný, jak si někdy myslíme na základě záměrně šířených negativních nálad.“ Dalo by se to vlastně interpretovat jako svébytná parafráze prvního polistopadového projevu Václava Havla, který řekl: „Nepředpokládám, že jste mě navrhli do tohoto úřadu, abych vám lhal. Naše země nevzkvétá.“

Nynější český prezident Petr Pavel se také odmítl podílet na šíření lži, která tentokrát spočívá v tvrzení šířeném marketingovými metodami, že naše země je ekonomicky a sociálně komplet v rozvalinách. Prezident tak prokázal smysl pro vyvážený pohled a střízlivé hodnocení, který je vždy podmínkou pro realistický a sebevědomý pohled do budoucnosti.

Řeklo by se, že toto by mohla být cesta, jak uklidnit vášně, ba jak zrealizovat ono mytické zakopání příkopů ve společnosti. Jenže ouha. Už tím, že odmítl šířit náhled, že jsme na tom po všech stránkách mizerně, se prezident stal terčem útoků té části političek a politiků, kteří potřebují blbou a ještě horší společenskou náladu pro vlastní volební úspěch. Ano, řeč je o současné opozici, která vykresluje obraz země tak, že by si člověk, který v Česku nikdy nebyl, představil, že jsme na tom po všech stránkách zhruba jako Drážďany po kobercovém náletu v únoru 1945. Petr Pavel, ač nabídl vyvážený pohled, plný empatie k lidem, kteří na tom opravdu nejsou z různých důvodů dobře, byl v reakcích opozičních politiků okamžitě označen za „vládního prezidenta“. A jeho projev byl místo uklidnění a povzbuzení využit, či spíše zneužit k ještě větší společenské polarizaci. „Vidíte, všichni nahoře jsou proti vám, hrrrr na ně!“ zaznívá v podtextu.

Tím se současně potvrdilo, že prezident má pravdu v odhadu, co se bude dít před letošními volbami. „Můžeme očekávat, že fakta a argumenty, podle kterých bychom se měli orientovat, budou zakryty ještě silnější vrstvou odtažitých hesel a emocí. Budeme ještě více než jindy čelit překrucování pravdy, nebo přímo lžím.“ A také že po volbách skutečně hrozí to, před čím varuje: „Je zjevné, že občané nejen u nás poptávají politiky, které charakterizuje rozhodnost. To je určitě dobrá a důležitá vlastnost. Pokud ale není doplněna uvážlivostí, rozumem a slušností, může to dopadnout špatně.“ Kde, či spíše komu se těchto kvalit, především slušnosti, nedostává, je snad zřejmé každému.

Ekonomická situace není tak špatná, řekl Pavel a podpořil euro

2. 1. 2025 ▪ 2 min. čtení

Může za této situace mít nějaký efekt to, co si prezident předsevzal, tedy „připomínat podstatná témata, která mají skutečný potenciál měnit naše životy k lepšímu, vytvořit prostor pro poctivou a věcnou debatu politických stran, založenou na argumentech a faktech“? Nebo dokonce „věcným charakterem takové debaty omezit vliv polopravd, záměrných dezinformací a planého osočování protivníků“? Inu těžko, přetěžko. Je to sice hezký pokus, ale má charakter příslovečného hlasu volajícího na poušti. Emoce hnané exaltovaným výrazivem, negativitou a bezmála průmyslovou výrobou strachu jakoukoli věcnost pohřbívají.

Tím je daná i odpověď na otázku, jak se bude nakládat s konkrétními společenskými a ekonomickými apely Petra Pavla. Jedním z nich je opětovný poukaz na vhodnost přijetí eura. „I kdybychom ještě za několik let neměli stejné platy jako v Německu, jistě by naši budoucí prosperitu podpořilo i to, kdyby byly, stejně jako v Německu, vypláceny v evropské měně,“ řekl prezident v jemně ironické narážce na slib „německých platů“, se kterým neopatrně vystartoval Petr Fiala.

Reakce? Z většiny politické scény odmítavé, až přezíravé. Lhostejno, že prezident říká totéž co naprostá většina českého byznysu, který živí celou zemi (77 procent dotazovaných firem se v nedávném průzkumu Svazu průmyslu a dopravy vyjádřilo pro rychlé přijetí eura). Dominantní část politiků jen zarecitovala naučené floskulky o měnové suverenitě, která nás prý před něčím chrání, aniž nás ovšem kdy před čímkoli ochránila. A bylo po debatě.

Podobně to žel pravděpodobně dopadne i s dalším a zřejmě nejpodstatnějším racionálním apelem prezidenta – důrazem na pomoc strukturálně postiženým regionům. „Čtvrtina z nás žije v hospodářsky a sociálně ohrožených územích. A i když to neznamená, že každý čtvrtý čelí vyloučení nebo chudobě, znamená to, že velké části naší společnosti se přímo dotýká špatný stav těchto území. Zmírnění nerovností mezi regiony je přitom jednou z nejdůležitějších výzev, se kterými se musíme vypořádat. Protože pokud máme uspět jako celek, jako celá země, nemůže nám být jedno, jak si vedou její nejslabší části. A podle toho také musíme v politice konat,“ řekl Petr Pavel.

Realita je taková, že tak nekonáme a sotva konat budeme. Masivní investice do rozvoje nejchudších oblastí slibovala každá vláda, ale mnoho se toho nestalo. Důvod? Středopravé vlády mají tendenci postižené regiony přehlížet, protože v nich nenacházejí dostatek voličských hlasů. A populistům ve skutečnosti vyhovuje, když se lidé v pohraničí mají všelijak, protože se jim pak dá lépe po trumpovsku prodat nechuť vůči „elitám“. Je to začarovaný kruh beznaděje, ze kterého prezident sice ukazuje cestu ven, ale sám toho proti sdílenému cynismu a prospěchářství mnoho nezmůže.

Celá situace kolem projevu prezidenta a reakcí na něj je ze všeho nejvíc poukazem na iracionalitu a zacyklenost české politiky.

Dá se přesto v něco doufat? Možná ano. „Ze všeho nejvíc si přeji, abychom případné pocity skepse a zklamání z toho, jaký je život dnes, nespojovali s hodnotami demokracie. Důstojný život ve svobodě má výrazně větší hodnotu a přináší větší spokojenost než život závislý na vůli jakýchkoli autoritářů. S tím už svoji zkušenost máme,“ řekl prezident. Snad se jeho přání naplní.

Nakonec sám se o to může zasloužit. Když říká, že „zásadní je, abychom měli vládu, která zaručí, že bude Česká republika nadále bezpečným státem, kde je zachována svoboda, kde fungují zákony, vymahatelnost práva, kde je férové prostředí pro život i podnikání“, jistě ví, že to bude on, kdo po podzimních volbách jmenuje nového premiéra. A bude se muset rozhodnout, jak se v rámci svých ústavních pravomocí do vyjednávání o budoucnosti země zapojí. Jednoduché to věru mít nebude.