Semtex pro izraelské letadlo, nacista ve vile a smrt v mlze na dálnici. I taková byla Asadova Sýrie

Spokojený život nacistického zločince Aloise Brunnera v Damašku. Tvrdý mocenský boj Háfize Asada s bratrem Rifátem. Smrt Háfizova syna Básila, který se měl po otci stát prezidentem. Šokující odhalení syrského pokusu propašovat bombu na palubu letadla izraelské společnosti El Al... Při ohlédnutí za více než půlstoletím asadovské éry stojí za pozornost řada událostí, historických momentů. Pojďme si některé z nich připomenout – ať už výše zmíněné, nebo třeba dodnes nejasnostmi zahalený incident ve městě Dará v roce 2011, který odstartoval protesty proti režimu a dlouholetou občanskou válku. Anebo také výpravu íránské delegace do Kremlu v roce 2015, která přesvědčila Vladimira Putina, aby poslal na Sýrii ruské bombardéry. 

Ztratil oko a prsty, ale žil dlouho

Před deseti lety zveřejnil na sociální síti Twitter (dnes X) překvapivou informaci Efraim Zuroff, ředitel Centra Simona Wiesenthala, které se desetiletí zabývalo pátráním po uprchlých nacistických zločincích. Zuroff na základě důkazů, které získal agent německé zpravodajské služby BND, potvrdil smrt Aloise Brunnera v Sýrii v roce 2010. Muže, který se podílel na smrti statisíců Židů po celé Evropě.

Brunner žil na konci druhé světové války v Čechách a se změněnou identitou jej československé úřady odsunuly jako sudetského Němce. Podařilo se mu dostat do Egypta a pak do Sýrie. Tam žil pod jménem Georg Fischer. V Damašku bydlel v přísně střežené vile a podle Centra Simona Wiesenthala působil jako poradce Háfize Asada při „budování“ bezpečnostních a represivních složek režimu.

V roce 1980 ale dostal poštou balíček z Vídně, a když jej otevřel, obsah explodoval. Brunner přišel o oko a čtyři prsty, ale přežil. O pět let později dokonce poskytl interview německému bulvárnímu deníku Bild, ve kterém řekl, že nelituje ničeho, co dělal. Damašek nikdy nekomentoval zprávy, že nacista žije v Sýrii. Po pádu režimu zřejmě bude možné zjistit, kde je Brunner pohřben. 

Bratrovražedný souboj a smrt syna na dálnici

Háfiz Asad vládl Sýrii tvrdou rukou, paradoxně nejvíce ho ohrozil jeho bratr Rifát. Ten si vybudoval mocenskou základnu jako velitel takzvaných Obranných rot. Elitních a skvěle vyzbrojených jednotek o síle 55 tisíc mužů. 12. listopadu 1983 se Háfiz Asad náhle zhroutil v prezidentském paláci na zem. Podle lékařů šlo o infarkt. Nebylo několik dní jasné, zda přežije nebo bude schopen pokračovat. Toho využil ambiciózní Rifát a pokusil se o puč. Své muže poslal do ulic Damašku a zajistil si podporu několika armádních důstojníků. Proti němu se ale postavila další elitní formace režimu, 4. obrněná divize. Ta zůstala loajální Háfizovi a obě „armády“ stály proti sobě v Damašku s tanky, helikoptérami a dělostřelectvem. 

Na doslova bratrovražednou válku ale nedošlo. Oba se setkali a výsledkem jednání byl Rifátův ústup. Nakonec musel Sýrii opustit, ale špatně se neměl. S početným doprovodem a bodyguardy žil v Ženevě, Paříži a Londýně. Do Sýrie se vrátil až před třemi lety, a co je s ním teď – po pádu režimu jeho synovce Bašára Asada –, není známo.

Profil

Kdo je nový vládce Sýrie? Radikální islamista, který prošel al-Káidou a nyní se tváří umírněně

9. 12. 2024 ▪ 5 min. čtení

Háfizovým nástupcem se ale Bašár, který studoval medicínu, stát neměl. Řada byla na jeho starším bratrovi Básilovi. Ten dosáhl hodnosti majora v armádě, studoval na vojenských akademiích v Sovětském svazu a po celé zemi se objevoval na plakátech a billboardech vedle otce. On měl být nástupcem. 21. ledna 1994 ale řídil jedenatřicetiletý Básil svůj mercedes z centra města na damašské letiště. Tam na něj čekal soukromý tryskáč, prezidentův syn chtěl odletět do své rezidence ve francouzských Alpách. V husté mlze se po silnici řítil rychlostí 240 kilometrů za hodinu. Narazil do svodidel a na místě zemřel. Jeho sochy stály v Sýrii doteď, například v Aleppu ji lidé strhli minulý týden. 

Semtex pro El Al

Syrský režim podporoval v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století několik teroristických skupin po celém světě. Jedna událost ale byla výjimečná a zaměřila na Asada pro něj nepříjemnou pozornost. 17. dubna 1986 krátce po deváté hodině ráno objevil izraelský bezpečnostní technik jeden a půl kilogramu u nás vyráběné trhaviny Semtex v zavazadle, které odbavila do Tel Avivu pasažérka z Irska Anne Murphyová. Vyšetřování ukázalo, že nálož, která měla vybuchnout za letu, jí „přibalil“ na cestu její snoubenec Nizar Hindáví. Policie ho v Londýně zatkla. Přiznal se, že dostal instrukce od Muhammada Chúlího, jednoho z šéfů syrských tajných služeb. 

Vypadalo to, že Spojené státy, Velká Británie nebo Izrael se chystají Sýrii mohutně bombardovat –  hněv na Západě byl po odhalení mohutný. Asad tvrdil, že jde o izraelský komplot, že on o ničem nevěděl a nic neschválil. Britský soud poslal Hindávího do vězení na 45 let. V roce 2013 jej propustili a deportovali do Jordánska.

Přiveďte nám vaše ženy

Na přelomu let 2010 a 2011 vypuklo takzvané arabské jaro. Arabové se v některých zemích začali bouřit proti dlouholetým diktátorům a žádali jejich odchod. Do začátku března nepokoje zasáhly Tunisko, Egypt, Libyi nebo Jemen, ale v Sýrii se pořád nic nedělo. Znalci místních poměrů tvrdili, že režim Bašára Asada je natolik brutální a represivní, že lidé prostě mají strach se jakkoliv ozvat. Strach z toho, že je budou mučit a dlouho věznit.

Skutečně to tak vypadalo, ale pak se odehrála nečekaná událost v malém provinčním městě Dará na hranici s Jordánskem. Skupina teenagerů napsala na zeď ve škole: „Doktore, teď je řada na tobě.“ Mělo jít o vzkaz, že po jiných arabských vůdcích teď půjde od válu i Asad, profesí oční lékař. Místní policie mladíky zatkla a na služebně bila a mučila. Jejich rodiny žádaly propuštění dětí. Bezpečnostním silám v této provincii šéfoval Asadův bratranec Átif Nadžíb. Přijal otce dětí, a když mu řekli, že žádají jejich propuštění, odpověděl: „Přiveďte nám vaše ženy a my vám uděláme nové děti.“

Toto ponížení, tato urážka zažehly demonstrace ve městě. Vzplála kancelář místní buňky Asadovy strany Baas. 18. března 2011 zazněly v Dará první výstřely a umírali první lidé – tak začalo povstání proti Bašáru Asadovi. 

S mapou do Kremlu

V červenci 2015 přijela do moskevského Kremlu delegace vedená mužem s šedivými vlasy. Generál Kásim Sulejmání, velitel elitních íránských jednotek al-Kuds, přijel za ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Předmětem jednání byla Sýrie. Jeden z ruských zdrojů agentury Reuters později prozradil, že Sulejmání přiletěl z Teheránu s jasným poselstvím: Když Rusko v Sýrii nezasáhne, Asad padne. Různé skupiny povstalců se už blížily k Damašku, Asadova armáda byla přetížená a ztrácela půdu pod nohama. Sulejmání vytáhl mapu Sýrie, rozložil ji na stole a pak Putinovi něco dlouze vykládal. „Dobře, zasáhneme,“ uvedl podle Reuters ruský vůdce.

30. září 2015 zahájilo ruské letectvo masivní bombardování Sýrie. Rusové nemilosrdně ničili obytné čtvrti, nemocnice, pekárny v oblastech obsazených rebely. Asada skutečně zachránili, jeho armáda získala kontrolu nad Aleppem do konce roku 2016. Oddálili konec režimu o osm let. 8. prosince 2024 ruská tisková agentura TASS oznámila, že Bašár Asad je v  Moskvě. Metropoli druhého spojence – Teherán – zřejmě svržený diktátor nevyhodnotil jako dostatečně bezpečnou. Tady nyní příběh jeho – a klanu Asadů – u moci, končí...