Moderní Česko dlouhodobě zaostává ve výstavbě nových dálnic i vysokorychlostních železnic. Až tak, že se pro sousedy stává bílým místem, které se vyplatí objet a při cestách „vnitrozemím“ se až příliš často vnucuje slovo „skanzen“. Po deset let měla naše země prezidenta, který nutil vládu a úředníky ztrácet čas i peníze neproduktivními studiemi o velkolepém kanále spojujícím největší tuzemské vodní toky s Dunajem a propojujícím tak i tři moře. Jedním hlavních argumentů bývalé hlavy státu Miloše Zemana přitom byl odkaz na významné předky, kteří o obdobné vodní cestě otvírající brány velkoobjemovému obchodu též snili. Rentabilita investice propagátora kanálu Dunaj–Odra–Labe nezajímala.

Přitom opravdu významní technici, jejichž práce vedla k revolučnímu zlepšení dopravní infrastruktury v zemi (tehdy chápané šířeji), začali přesně naopak. Průzkumem terénu, analýzou dopravních potřeb a technických obtíží spojených s jednotlivými možnostmi dopravy a také se zohledněním finančních nákladů. Včetně úroků, což je položka, kterou mají někteří dnešní propagátoři největších investic „v zájmu dobré věci“ tendenci ignorovat.

Výsledkem byla jedna z prvních železnic v Evropě. Rodit se začala právě před dvěma sty lety.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak se z vodního kanálu přes hory stala železnice.
  • Co způsobil finančními těžkostmi vynucený kompromis.
  • Jaký omyl české učebnice po generace opakují.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.