Kriminalita, stagnace, divná rozhodnutí. Co je špatně s Německem a může mu něco poradit Česko?

Jak poznáte, že jsou politici zoufalí? Když jako významné opatření pro omezení byrokracie, které má ulehčit byznysu, prezentují zrušení povinnosti hotelů shromažďovat osobní údaje svých hostů. To jistě ušetří nějaký čas konkrétním lidem na recepci, ale z hlediska dopadu na ekonomiku jako celek jde o naprosto bezvýznamný krok. Jenže právě ten německá vláda vyzdvihuje jako jeden z důležitých výdobytků její politiky.

„Zle se vede zemi,“ napsal velký britský historik Tony Judt v jiném kontextu, ale jeho povzdech můžeme směle aplikovat na dnešní Německo. Ovšem, nepřehánějme, tato země stále má spoustu silných stránek a potenciálu, aby své problémy překonala. Čteme-li česká média, můžeme nabýt dojmu, že se Němci už ani neodváží vyjít na ulici, aby je nezmasakroval nějaký zradikalizovaný migrant, a že jejich hospodářství míří ke krachu. Je to nesmysl, který navíc zakrývá skutečnost, že některé problémy Němců možná nakonec dopadnou více na nás v Česku než na ně samotné, jak si ještě vysvětlíme. Ale je nepopiratelné, že Německo momentálně není, co bývalo.

Kriminalita se loni v zemi meziročně zvýšila skoro o šest procent, přičemž ještě více vzrostl podíl trestných činů spáchaných lidmi, kteří nemají německé občanství – mezi podezřelými z trestných činů jich loni bylo celých 34 procent. Stále platí to, co říká ministryně vnitra Nancy Faeserová, tedy že „Německo je i nadále jednou z nejbezpečnějších zemí na světě“. Faktem ovšem je, že průměrný Němec pociťuje zhoršení situace a těžko ho uklidní konstatování, že v drtivé většině států světa je to výrazně horší.