Voda hu-u-učí po luučii-i-nách, bory šu-uuu… kde se to… mííí po skalinááááách… kde se to sakra bere?!
Jedu mírně zvlněnou krajinou na pomezí středních a jižních Čech a slyším českou hymnu. Zpívanou zatraceně falešně. V srpnovém odpoledni široko daleko nikde nikdo. Že by? To snad ne! Ale ano. V uzavřené helmě slyším brumlat sám sebe.
Ne, tenhle text nemá být o tom, že když si člověk pořídí po padesátce motorku, tak mu následně s odpuštěním jebne. Ale o proměnách vědomí vlastně tak trochu je. Ze sedla stroje se totiž svět jeví trochu jinak než obvykle. Vnější i ten vnitřní.
A tak se vám na okresce u Tábora může v šedesátikilometrové rychlosti stát třeba i to, co se přihodilo mně. Nahlédnout, že divadelní písnička od Františka Škroupa, ze které se stala státní hymna, opravdu tuhle krásnou zemi nějak vnitřně vystihuje. A nestydět se tenhle poznatek obratem nahlas použít.
Co se dočtete dál
- Proč může být přílišná obsese bezpečím kontraproduktivní pro plnohodnotný život?
- Co člověku umožní objevit motocykl?
- Může motorka vést k lepšímu sebepoznání a rozvoji užitečných dovedností?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
