Návštěva v německém panství Daniela Křetínského, kde se těží uhlí už 200 let. Český miliardář to má změnit

Na břehu rybníka uprostřed parku v ospalém braniborském městečku Spremberg posedává skupina děvčat v rudých tričkách se žlutým nářadím na hrudi. Mohlo by se tak zdát, že více než třicet let po pádu zdi jsou sympatie pro Sovětský svaz v bývalé NDR stále silné i mezi nejmladší generací. Při příchodu blíž se však situace vyjasní. Nejde o příznivkyně extrémní levice a symboly na triku neznázorňují srp a kladivo. Poprsí dívek zdobí překřížený mlátek a želízko, tradiční symbol těžby a horníků.

Hornický znak lze spatřit na oblečení i autech mnoha dalších obyvatel města, které je stejně jako celý region Lužice na pomezí Saska a Braniborska bytostně spjato s fosilními palivy a výrobou elektřiny. Hnědé uhlí se v Lužici začalo těžit už v 18. století. Fotbalový klub ve Sprembergu se v minulosti nazýval Turbine, tým v nedaleké Chotěbuzi (Cottbus) nese název Energie pořád. Za západu pak na Spremberg tlačí hnědouhelný lom Wetzlow, z východu lom Nochten a „nejhezčí“ německá hnědouhelná elektrárna Schwarze Pumpe. Z jihu je to pak soustava jezer vzniklých na místech, kde už těžba skončila.

V dohledné době tak ovšem dopadne Wetzlow i Nochten, v severněji ležícím lomu  Jänschwalde vypnuli horníci rypadla definitivě už v loňském roce. Uhelná éra se i v Německu blíží ke konci. Spolková vláda v Berlíně stanovila zákonem pevné datum na rok 2038, jednotlivé provozy však budou odcházet postupně už v předstihu.