Nedobyl Řím ani Bílý dům, ale... Jak Islámský stát před 10 lety šokoval násilím a kde chalífát přežívá

Povedu vás, i když nejsem lepší než vy. Pokud uvidíte, že jednám správně, následujte mne. Pokud uvidíte, že se mýlím, nasměrujte mě na správou cestu a poslouchejte mě, tak jako já poslouchám Boha ve vás.“ Těmito slovy prolomil mlčení před deseti lety lídr Islámského státu Abú Bakr Bagdádí. V historické mešitě an-Núrí v iráckém Mosulu pronesl při páteční modlitbě projev, ve kterém vyhlásil vznik chalífátu a vyzval muslimy celého světa, aby ho následovali. Slova zazněla 29. června, videozáznam zveřejnil až šest dní poté. Chalífát je historický název pro území ovládané muslimy. Má jít o ideální islámskou teokracii, v níž není místo pro nespravedlnost a nespokojenost. Vůdce takové teokracie – chalífa – je zástupcem proroka islámu Mohameda na Zemi.

Dnes to působí jako vzdálená minulost a nějaký dávný špatný sen. Události se valí rychle a Islámský stát (IS), který několik let plnil hlavní stránky zpravodajských serverů a čtenáři hltali informace o něm, upadá v zapomnění. V roce 2017 irácká armáda dobyla Mosul, Islámský stát na území Iráku a Sýrie se rozpadl. Později ho informačně překryly brexit, pandemie koronaviru a agrese Ruska proti Ukrajině. 

Po jeho rozprášení v Iráku a Sýrii přežívají dvě regionální uskupení IS. Takzvaný Islámský stát Chorásán, který má základny v Afghánistánu a který stál za letošním březnovým teroristickým útokem v koncertní síni na západním okraji Moskvy. Dalším teritoriem, které IS ovládá, jsou některé západní části Afriky. Oblast na pomezí Mali, Nigeru a Burkina Fasa.

Hluboká stopa v Evropě

V Evropě po sobě Islámský stát zanechal hlubokou stopu v podobě nárůstu nedůvěry a podezřívavosti proti muslimům obecně. Záběry stínání hlav a jiných krutostí, kterými se džihádisté prezentovali na sociálních sítích, a brutální útoky v Paříži, Berlíně či Bruselu zůstaly s Evropou jako dědictví této teroristické organizace. 

Jen dva příklady z poslední doby. Na konci května v německém Mannheimu vystupoval na hlavním náměstí Marktplatz kritik islámu Michael Stürzenberger, který přirovnává Korán k Hitlerově knize Mein Kampf a hovoří o deportacích muslimů a jejich zavírání do internačních táborů. Akce rozlítila pětadvacetiletého Afghánce, který do Německa přišel před deseti lety jako nezletilý uprchlík bez rodičů. Zaútočil na shromáždění nožem a zranil zasahujícího policistu, který za několik dní zemřel.

V České republice pak před několika dny nadzvedla předsedu sněmovního výboru pro evropské záležitosti Ondřeje Benešíka (KDU-ČSL) zpráva o tom, že nová poslankyně britské Dolní sněmovny za Labouristickou stranu přísahala na Korán, protože je muslimka. Na sociální síti X vyzval britského velvyslance v Praze Matta Fielda, aby se k tomu vyjádřil. „Islám je netolerantní (…) Korán rovná se šaría, tečka,“ vysvětloval pak Benešík své jednání v rozhovoru pro Deník N. 

Digitální chalífát

Islámský stát nedobyl Řím ani Bílý dům, jak sliboval vůdce Bagdádí a jeho propagandisté. Ale zasít strach z islámu v Evropě se jim povedlo dokonale. Mistrně využívali sociálních sítí a internetu. Získali tím globální dosah a přesvědčili desetitisíce lidí, aby se k nim připojily. Z Evropy, Afriky, Blízkého východu. Často šlo o ty, kteří z nějakého důvodu v životě neuspěli a toužili udělat tlustou čáru například za kriminální minulostí, drogovou či alkoholovou závislostí nebo nějakým osobním selháním. Touto čárou se pro ně stal džihád a Islámský stát, kde dostali šanci na nový život, ve kterém „něco“ znamenají a „něco“ dokážou. 

Do chalífátu se však nestěhovali jen rozhněvaní a zamindrákovaní mladí muži se sadistickými sklony, ale často celé rodiny, kterým myšlenka chalífátu učarovala, tak jako kdysi sovětské budování komunismu okouzlilo lidi toužící po sociální spravedlnosti a po novém, lepším světě. 

Velké čtení

Český sen lidí slunce: Kurdové a Jezídové byli největšími nepřáteli fanatiků z Islámského státu. Teď nacházejí domov v Česku

5. 5. 2019 ▪ 14 min. čtení

„Islámský stát se ve své propagandě na sociálních sítích prezentoval jako neporazitelná síla s geniální strategií. Obrazy bitevních scén byly často velmi dynamické, na druhé straně bojovníci pózující nebo hlídkující s neochvějným klidem a rozvážným úsměvem na tváři měli za cíl vzbudit pocit bezpečí a stability,“ napsal orientalista Attila Kovács v své studii Mezi brutalitou a patosem: Analýza mediální propagandy Islámského státu. Podle Kovácse džihádisté z IS pochopili význam propagandy a výhody, které jim nabízejí sítě. Jejich produkce byla profesionální, lze-li toto slovo v tomto případě použít.

Reakce sociálních médií přišla dost pozdě. Twitter, předchůdce dnešní sítě X, začal cíleně blokovat a rušit účty podporující Islámský stát, který v různých formách existoval od americké invaze do Iráku v roce 2003, až ve druhé polovině roku 2014. Tehdy některé měly desetitisíce sledujících. Existovaly kanály na YouTube a jiných platformách, kde se vysílaly živě vraždy či amputace rukou.

Tato éra má dozvuky dodnes. Twitter čelí ve Spojených státech žalobě příbuzných muže jménem  Navrás Alasáf, který zemřel 1. ledna 2017 při útoku sebevražedného atentátníka Islámského státu v Istanbulu. Při novoročním masakru v baru tehdy zahynulo osmatřicet lidí. Alasáfova rodina viní tehdejší vedení této platformy, že nezabránilo šíření propagandy a lží IS na některých účtech. 

S podobnou žalobou se obrátila na soud také rodina Američanky Nohemi Gonzalezové, která zemřela při útoku IS v pařížském hudebním klubu Bataclan v listopadu 2015. Pozůstalí zažalovali Google za to, že umožnil ve svém vyhledávači šíření propagandistických videí Islámského státu. Soud loni rozhodl v neprospěch Gonzalezových.

Francouzská firma na výrobu cementu a stavebních materiálů Lafarge zase čelí žalobě za to, že platila teroristům Islámského státu, aby mohla nadále působit v Sýrii. Žalující stranou jsou příslušníci komunity jezídů, kteří byli IS pronásledováni, vražděni a zotročováni v Iráku. Mezi nimi je i nositelka Nobelovy ceny míru Nadia Muradová, jezídy zastupuje jako právnička Amal Clooneyová.

Mosul se snaží zapomenout

Zatímco v digitálním prostoru chalífát nějakým způsobem bohužel přežívá, jeho skutečné srdce Mosul se snaží dědictví džihádismu překonat. Reportér agentury Reuters Timour Azhari nedávno město navštívil, aby zmapoval, jak se změnilo od podzimu 2017, kdy irácká armáda po těžkých pouličních bojích Islámský stát porazila.

„Mosty přes řeku znovu stojí. Otevřely nové restaurace, na tržištích a v kavárnách je čilý ruch až do pozdních nočních hodin. Je slyšet hudba, za džihádistů zakázaná. Buduje se nová promenáda podél řeky. Je to úplně něco jiného než v době nadvlády IS, kdy lidé seděli zavření doma a od odpoledne většina z nich raději vůbec nevycházela,“ popsal novinář. Mnozí obyvatelé mu říkali, že se cítí bezpečně ve vlastním městě poprvé od roku 2003, kdy americko-britská invaze svrhla bývalého diktátora Saddáma Husajna. 

Změny k lepšímu signalizoval hlavně rok 2021, kdy Mosul navštívil papež František, ale také například francouzský prezident Emmanuel Macron. 

Reportér ale také popsal, že staré město na západním břehu řeky Tigris je stále plné ruin, propadlých střech a zdí plných děr po kulkách. Mešitu an-Núrí, ve které Bagdádí před deseti lety vyhlásil chalífát, džihádisté sami po obklíčení iráckými vojáky vyhodili do povětří. Nyní se ji specialisté snaží zrekonstruovat podle původních plánů, ale je otázkou, zda ta nová bude mít nakloněný minaret, který charakterizoval historickou stavbu z dvanáctého století.