Babiš odjistil granát, který mu vybuchne v obličeji, pokud bude premiér. Aneb co ho čeká v Evropě

Podstatou Evropské unie „nejsou úředníci v Bruselu, ale téměř tři desítky demokratických zemí“, stojí v programu hnutí ANO. „Z hlediska historického, současného i budoucího lze obtížně najít hlubší národní zájem naší středoevropské země než stabilní a hospodářsky úspěšnou Evropskou unii.“ Skutečně jde o volební program Andreje Babiše. Jenže je 10 let starý, pochází z voleb do Evropského parlamentu z roku 2014. Nyní Babiš mluví o nikým nevolených úřednících v Bruselu, kteří se snaží diktovat členským zemím unie a připravit je o zbytky suverenity. A o EU, ovládané zelenými fanatiky a propagátory války, která ohrožuje české národní zájmy.

Ptát se, proč se Babiš během 10 let tak zásadně změnil, by bylo zcela zbytečné. On se nezměnil, protože by bylo naivní myslet si, že před onou dekádou nějak věřil v to, co mu jeho spolupracovníci do předvolebního programu napsali. V tomto smyslu byl nepopsaným listem papíru, charakterizoval ho ten, kdo mu v tu dobu byl ohledně EU zrovna nablízku – někdejší český eurokomisař Pavel Telička. A Babiš se nechal popsat podle toho, co považoval za výhodné z hlediska nálad veřejnosti a volebního zisku. Nyní si tedy myslí, že z hlediska zisku moci pro něj bude nejvýhodnější poměrně radikální nacionalismus a odmítání současné podoby Evropské unie.

Babišovi jde nikoliv o postavení v EU, ale o vítězství v českých volbách napřesrok. Z tohoto pohledu mu to, co dělá v Evropě, u veřejnosti doma s velkou pravděpodobností prospěje. Jenže co bude pak? Babiš jako premiér může brzy zjistit, že mu granát, který teď odjistil, hrozí explodovat před obličejem.

Šéf hnutí ANO opakuje, že hlavním kritériem pro rozhodování jsou pro něj české národní zájmy. Jak s tím souzní jeho současné spojenectví se stranou, která občas vytáhne ostře protičeskou rétoriku a požaduje třeba zrušení takzvaných Benešových dekretů, to neříká. Partnerství s touto partají ostatně nevadilo ani Tomiu Okamurovi. Ale to jsou holt paradoxy mužů, kteří si jako svou politickou kartu aktuálně vybrali český nacionalismus, jakkoliv to u obou, vzhledem k tomu, co víme o jejich skutečných názorech a původu, zní absurdně.

Co pohání Babiše

Novým Babišovým parťákem, o němž je tu řeč, je Svobodná strana Rakouska. Babiš v poslední červnový den usedl ve Vídni na tiskové konferenci vedle jejího šéfa Herberta Kickla a maďarského premiéra Viktora Orbána ze strany Fidesz. Podepsal s nimi manifest o plánovaném vzniku nové politické frakce v Evropském parlamentu – Patrioti pro Evropu.

V době psaní tohoto článku jsou zatím Babiš, Orbán a Kickl ve třech. To by jim k vytvoření nové frakce nestačilo, potřebují strany z dalších čtyř zemí. S velkou pravděpodobností to zvládnou – snad by nebyli takoví amatéři, aby pompézně oznamovali vznik nové politické stáje, aniž by pro ni měli v záloze dost koní.

Bruselský diktát

Známe pravé důvody Babišova rozvodu v Evropě. Proč se pro to šéf ANO rozhodl?

25. 6. 2024 ▪ 1 min. čtení

Takže s kým se Babiš v Evropě spojí? Zdá se být jisté, že s italskou Ligou, kterou vede Matteo Salvini – ten nový projekt už osobně pochválil na sociálních sítích. Spekuluje se o tom, že se po francouzských volbách přidá taky tamní Národní sdružení Marine Le Penové. Dalším adeptem může být Strana pro svobodu vítěze nizozemských parlamentních voleb Geerta Wilderse. Potenciálních partnerů prostě není málo.

Co to znamená? Z hlediska počtu europoslanců může nová frakce být docela velká, za určitých okolností až třetí největší. Z hlediska vlivu ale bude zanedbatelná, protože nebude mít dost spojenců. A v EU platí, že jste vlivní podle toho, jak početné a vlivné máte kamarády.

Babišovi je samozřejmě upřímně jedno, že si z hlediska vlivu dramaticky pohoršil oproti situaci, kdy by ANO zůstalo ve frakci Renew, kde bylo od samého počátku své evropské dráhy, tedy od už v začátku článku zmíněného roku 2014. Babišovi (už) vůbec nejde o vliv v unii. Jde mu o to, aby mohl doma v Česku říkat, že má za partnery pravé vlastence, kteří jsou proti migraci, Green Dealu nebo proti „Bruselu“. To mu úplně stačí, protože mu to pomůže v kampani před volbami do Poslanecké sněmovny, které budou na podzim příštího roku. Pokud by ANO v rámci Evropského parlamentu zůstalo v liberální Renew, jeho čeští soupeři by mu nepochybně předhazovali, že to naprosto není v souladu s tím, co doma hlásá. A měli by pravdu.

Babiš samozřejmě měl i volbu zůstat v Renew a přizpůsobit tomu svou rétoriku. Tedy přestat s dryáčnickými útoky na vše možné, co souvisí s EU. Ani by mu to nedalo moc práce – Green Deal chce dnes v Evropě opravit kdekdo včetně velmi proevropských stran, z hlediska migrace je prioritou ostraha hranic a omezení práv běženců, nějakou evropskou federaci nikdo soudný neplánuje. Když tedy Babiš žádá přitvrzení v migraci nebo rozvolnění Green Dealu, vlamuje se do otevřených dveří a mohl by to v EU dělat s mainstreamovými politickými stranami. Rozhodl se ale pro mnohem větší extrém – kvůli zmíněné snaze vysát radikálněji naladěné voliče doma, přebrat je Okamurovi, Jindřichu Rajchlovi a dalším.

Pozor na to, co si přeješ

Jak řečeno, se značnou pravděpodobností se mu to povede, napřesrok ve volbách určitě může pomýšlet na zisk hodně přes 30 procent. Otázkou je, jestli mu zbude nějaký koaliční partner, ale pokud ano a Babiš v Česku sestaví vládu, může záhy zjistit, že jeho evropští partneři jsou pro něj ve skutečnosti nikoliv spojenci, ale problém.

Na mysli teď nemám reputační zátěž, která je prostě faktem – být na Evropské radě, tedy summitech premiérů a prezidentů států unie partnerem Viktora Orbána vám u lídrů ostatních členských zemí dobrou vůli nevygeneruje. EU ovšem už v té době může vypadat jinak – v rakouské vládě mohou sedět Babišovi spojenci svobodní (jsou favority zářijových voleb, byť ostatní strany tvrdí, že s nimi neudělají koalici). Matteo Salvini je italským vicepremiérem už nyní, vládu ve Francii možná vytvoří Národní sdružení Marine Le Penové, které, jak řečeno, se s Babišovou evropskou aliancí buď rovnou spojí, nebo k ní bude mít minimálně velmi blízko. Čili Babiš jakožto český premiér by v rámci EU nemusel být zdaleka tak osamocen, jak by tomu bylo nyní.

Co by to ale pro něj znamenalo v praxi? Záhy by poznal, že kazisvěty jeho snah „hájit české zájmy“, což je pro něj podle jeho slov v politice tím nejdůležitějším cílem, jsou právě jeho spojenci. Proč? Stačí se podívat na to, co tito spojenci prosazují. Jestliže je pro Babiše tím nejdůležitějším přínosem EU její jednotný trh, jak sám opakuje, ba dokonce neustále hlásá nutnost jeho dalšího rozvoje, pak by to rozhodně nemohl dělat s těmi, s nimiž se nově spojil. Šéf hnutí ANO by se asi divil, ale rakouští svobodní, Nizozemec Wilders nebo třeba Francouzka Le Penová otevřeně hlásají faktický konec jednotného trhu – mají v programu kroky, jako třeba preferenci domácích firem při zadávání veřejných zakázek. Vysvětlujte tohle českému byznysu, který je na vývozu na jednotný trh závislý.

Co by bylo dalším Babišovým krokem, pokud by v EU jakožto premiér narazil na tuhle realitu? Myšlenka, že by podpořil konání referenda o setrvání Česka v unii, se ještě nedávno zdála být jen pomluvou jeho odpůrců. Je to spekulace, ale nyní se to až tak vyloučené být nezdá. Zvlášť když – pokud nedojde k nějakému zvratu – se bude v nadcházejících letech blížit doba, kdy se Česko stane čistým plátcem do společného evropského rozpočtu. Mělo by to být někdy po roce 2030. Jak na to vše zareaguje arcipragmatik Babiš jakožto premiér?