Před lopatou dostal přednost mikrofon. Jak se Zdeněk Folprecht vydal za snem stát se sportovním Leošem Marešem

Těžko byste teď v Česku hledali populárnějšího fotbalového glosátora. „I proto, že se mi nepovedlo dostat se na vrchol a být výborným fotbalistou, tak to asi byl jen krok k tomu stát se někým jiným,“ říká Zdeněk Folprecht (33). A uvažuje nad tím, jestli je jednodušší dostat se mezi tři nejlepší fotbalové experty, nebo být mezi třemi nejlepšími hráči v Česku.

V rozhovoru pro HN také popisuje, proč musel potlačit své ego, jak by si představoval ideální televizní studio nebo koho vidí jako nového mistra Evropy. Šampionát startuje v Německu dnes. 

Hlídáte si, aby vás nebylo všude plno?

Už teď mi přijde, že jsem občas na hraně toho, co je za mě ještě v pořádku. A to se snažím nabídky selektovat a neříkám hned na všechno ano. 

Nedávno jste řekl, že kariéru fotbalisty berete jen jako krok na cestě, která možná míří úplně jinam, a že ta druhá kariéra může mít větší smysl.

Chápu, kam míříte, ale formuloval bych to trochu jinak. Když jsem vyrůstal, tak už odmala jsem byl vždy brán jako Zdeněk Folprecht – fotbalista. Byl jsem ten, kdo všude chodí s míčem, hraje za Spartu, má talent, je v mládežnických reprezentačních výběrech a tak dále. Když jsem o tom nedávno přemýšlel, řekl jsem si, že – ačkoli možná nechtěně – třeba to bude tak, že vlastně fotbal nebude můj hlavní úděl na světě. I proto, že se mi nepovedlo dostat se na vrchol a být výborným fotbalistou, tak to asi byl jen krok k tomu stát se někým jiným. Možná je totiž o hodně jednodušší dostat se mezi tři nejlepší fotbalové experty nebo podcastery v Česku než být mezi top třemi fotbalisty u nás. Proto mě asi tato myšlenka napadla, i když jsem fotbal celý život bral jako svůj hlavní úděl.