Velká část republikánů, ale i republikánských voličů, je dnes k Moskvě a Rusku smířlivější –nebo rozhodně méně bojovná –, než tomu bývalo. Souvisí to s tím, že Spojené státy se dost proměnily nejen ve srovnání s dobou před čtyřiceti, respektive dvaceti, lety. „Vážení republikánští senátoři. Ronald Reagan, který pomohl milionům z nás získat zpět naši svobodu a nezávislost, se dnes musí obracet v hrobě. Styďte se,“ napsal na sociální síti X polský premiér Donald Tusk poté, co se začátkem února více než polovina republikánů v americkém Senátu vyslovila proti pomoci Ukrajině ve výši 61 miliard dolarů. Jestli nakonec další pomoc Kyjev dostane, teď záleží na hlasování ve Sněmovně reprezentantů.
Průzkumy veřejného mínění z konce loňského roku ale ukázaly, že mezi příznivci a voliči strany odmítavý názor k dlouhodobé podpoře Ukrajině v její obraně proti ruské agresi rezonuje. Na 48 procent republikánských voličů si myslí, že Spojené státy dávají na pomoc Ukrajině příliš mnoho, ukazují prosincová data Pew Research Center. 35 procent jich podle zjištění NBC podporuje další pomoc bojující zemi. Republikánská strana dneška zkrátka už není ta, která je tvrdá na Moskvu a – jak jsme říkávali v osmdesátkách s kluky ve škole – „nenávidí Rusáky“ . Abych byl úplně přesný, to jsme říkali o Reaganovi, mezi stranami jsme v útlém věku samozřejmě nerozlišovali.
Rozpínaví a obávaní. A co teď?
Před dvěma lety krátce poté, co Rusko zaútočilo na Kyjev, jsem hovořil s Američanem, dobrým známým, který žije a pracuje několik let v Praze. Je politicky dost konzervativní, ale nemá rád Donalda Trumpa a v posledních prezidentských volbách volil Joea Bidena jedině proto, aby nevyhrál Trump. Narodil se v první polovině osmdesátých let, takže nezažil studenou válku. Probírali jsme jednou i to, jak Američané nahlížejí na Rusko. Prostě už ne jako kdysi na Sovětský svaz. „Většinu Američanů Rusko prostě nezajímá. Necítí k němu nic. Ani obdiv, ani strach, ani opovržení. Nic,“ říkal, ale nevylučoval, že válka na Ukrajině to může změnit.
Za studené války bylo Rusko – tedy Sovětský svaz – Američany bráno jako rovnocenný soupeř, který ohrožuje svět svobody a demokracie. Zbrojil, měl rozpínavé tendence, bojoval o vliv v různých částech světa, organizoval převraty a povstání. Když se Sovětský svaz vahou svých ekonomických problémů rozpadl, pohled na Rusko se v devadesátých letech změnil. Vzbuzovalo skoro lítost – byl to prostě poražený soupeř, který už neměl ambici vítěze znovu vyzvat. Skoro to z amerického pohledu vypadalo, že Rusko by se mohlo stát něčím jako Německem po druhé světové válce. Někdejším protivníkem, který po porážce dostal rozum a změnil se.
Brzy Spojené státy řešily jiný problém, jiného nepřítele: džihádismus, militantní islamisty. Al-Káida provedla 11. září 2001 v New Yorku a Washingtonu to, co Sověti alias Rusové neudělali nikdy. Zasáhla krutě Spojené státy v jejich nitru, s tisíci oběťmi. Americká armáda pak zaútočila nejprve na Afghánistán, v roce 2003 na Irák. Zpětně se americké náklady na afghánskou operaci proti Tálibánu a al-Káidě a na invazi do Iráku odhadují skoro na dva biliony dolarů. Jde o čísla amerického ministerstva obrany, některé jiné odhady jsou vyšší.
Kdyby Rusko zítra zaútočilo, Evropa se bez Američanů neubrání. Co musíme udělat, abychom měli šanci?
Vysvětlení opatrného, až odmítavého, přístupu části americké veřejnosti a tamních politiků k pomoci Ukrajině je kombinací dvou výše zmíněných faktorů: Rusko není tak strašný nepřítel, jakým býval Sovětský svaz, a po válkách v Afghánistánu a Iráku by se Spojené státy měly ve světě angažovat méně. A zaznívají další: Třeba soustředit se na své problémy s ekonomikou a migrací. Takový postoj shrnul v jedné větě guvernér Floridy Ron De Santis, který kandidoval v republikánských primárkách, než odstoupil a podpořil Trumpa. V odpovědi na slova republikánské protikandidátky Nikki Haleyové, která prosazuje podporu Ukrajiny, uvedl: „Ona si myslí, že jsme globalisté s neomezenými zdroji.“
Na administrativu republikánského prezidenta George W. Bushe v době válek v Afghánistánu a Iráku i na prezidenta Ronalda Reagana v době vrcholící studené války měla vliv skupina uvnitř Republikánské strany, která si říkala neokonzervativci. Tvrdili, že USA musí zbrojit, musí používat sílu ve světě, musí být aktivní proti nepřátelům. Nevěřili Rusku a tvrdili, že nikdy nebude spojencem USA. Jenže pověst neokonzervativců velmi utrpěla v Iráku, protože konflikt se nevyvíjel tak, jak předpovídali, a ukázalo se, že takzvané šíření demokracie ve světě funguje v praxi obtížněji, než to vypadá na papíře. Neokonzervativci stále existují a tvrdě kritizují Donalda Trumpa, jsou pro podporu Ukrajině, ale jejich hlas už není významný a příliš slyšitelný.
Strážci „starého dobrého světa“
Hlasitěji zní ti republikáni, kteří se považují za strážce starého dobrého světa a bojovníky proti takzvané woke kultuře. Tedy jsou proti LGBT, feminismu, transgenderu a všemu, co považují za ohrožení tradiční rodiny, křesťanských hodnot a tak dále. Těm je současné Rusko vlastně blízké, protože Putinův režim se právě prezentuje jako onen ostrov „zdravého rozumu“ ve světě. Ruská televize téměř denně píše o zvrácené „gayropě“, která se zbláznila, zatímco v Rusku je LGBT nelegální (formálně jde o zákaz LGBT propagandy, ale ve skutečnosti to znamená se veřejně hlásit k menšinové sexuální orientaci). Nedávno ruští poslanci zakázali změnu pohlaví. To některým americkým „tvrdým konzervám“ nepochybně imponuje.
Patří k nim například nyní tolik propíraný konzervativní moderátor a komentátor Tucker Carlson, který natočil v Kremlu s Putinem servilní a zároveň nudný rozhovor. Na síti X například obdivoval, jak je Moskva čistá a jaké je tam metro. Nedávno zároveň tvrdil, že LGBT ideologie je největší hrozbou pro USA. Carlson má na voliče Republikánské strany značný vliv a Trump jej má rád. Dokonce se zmínil o tom, že uvažuje o Carlsonovi jako o svém kandidátovi na viceprezidenta.
Donald Trump tvrdí, že válku rychle ukončí, odmítá se ale stavět na ukrajinskou stranu a Vladimira Putina veřejně nekritizuje. Agentura Bloomberg s odvoláním na jeho poradce napsala, že jakýsi plán má. Spočívá prý v tom, že Ukrajině pohrozí zastavením dodávek zbraní a Rusku tvrdšími ekonomickými sankcemi, pokud odmítnou vyjednávat.
Žena, která se jako jediná kandidátka hlásí svými názory k Reaganovi – již zmiňovaná bývalá americká velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová –, v republikánských primárkách velkou šanci nemá.
„Naše politika je založena na tom, že naše velká demokratická země má zvláštní závazek pomáhat jiným národům, aby si zajistily svobodu (…) Věnovali jsme miliardy dolarů na poválečnou obnovu zemí, dokonce i našim bývalým nepřátelům (…) Na konci sedmdesátých let jsem měl pocit, že naše země rezignovala na svoji historickou úlohu duchovního vůdce svobodného světa a nejvýznamnějšího obránce demokracie. Vytrácela se naše rozhodnost a odhodlání podporovat hodnoty, kterých si vážíme. Vypadalo to, že si již nejsme jisti sami sebou, svými ideály nebo závazky ke svým spojencům,“ napsal Reagan ve svých pamětech s názvem Život jednoho Američana. Jeho dědictví se ale zdá být v současné Republikánské straně v menšině, ne-li zapomenuto.
