Na úsvitu jaderného věku běžel vývoj tryskem. Ke konci roku 1942 spustili Leó Szilárd s Enricem Fermim, dva evropští fyzici v americké emigraci, v podzemí stadionu Chicagské univerzity první jadernou reakci a dokázali tak, že energii skrytou v atomech lze prakticky využít. Jen dva a půl roku nato se nad Novým Mexikem rozzářila žhavá koule jasnější než Slunce a zrodila se jaderná bomba, která o měsíc později ukončila druhou světovou válku. Jenže už v roce 1949 měli svou atomovku i Sověti a začaly závody v jaderném zbrojení.
První experimentální reaktor schopný vyrábět elektřinu zahájil provoz na konci roku 1951, ovšem jeho výkon zhruba odpovídal většímu náklaďáku. Pouhé další dva roky stačily na to, aby na svět přišla první jaderná ponorka poháněná reaktorem s výkonem o dva řády větším a přitom kompaktním natolik, aby se vešel do úzkého trupu podvodního člunu. Šlo navíc o reaktor už tak spolehlivý a odstíněný, že s ním ponorka uplula statisíce mil pod mořem bez toho, že by posádce hrozila újma kvůli radiaci.
Revoluční plavidlo, od něhož se odvozuje rodokmen nejmocnějších zbraní dneška, spustili na vodu v connecticutských loděnicích právě před sedmdesáti lety. K poctě Julese Verna, který si už ve třetí čtvrtině 19. století vysnil ponorku podobných vlastností, dostala jméno Nautilus.
Co se dočtete dál
- Proč potřebovaly jádro právě ponorky?
- Kdo dokázal popohnat vývoj první jaderné ponorky, co mu k tomu pomohlo a jak to, že mohl u námořnictva sloužit rekordní dobu?
- Jaké vlastnosti Nautilus měl a co dokázal?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
