Utrácejí i za staré prázdné krabice. Jak funguje miliardový byznys jménem Lego a jeho fanoušci

To, co se v bouři 13. února 1997 nedaleko břehů britského Cornwallu řítilo na obří kontejnerovou loď Tokio Express, překvapilo i zkušeného kapitána. Později to popsal jako fenomén století. Obří neočekávatelná vlna, v námořnickém žargonu nazývaná „rogue wave“, naklonila plavidlo nejdříve o 60 stupňů na jednu a pak o 40 na druhou stranu. Tokio Expres to ustála, pod hladinou však skončilo 65 kontejnerů naložených pivem, francouzskými parfémy, zapalovači, zahradním nábytkem a dalším zbožím, které směřovalo z přístavu v Rotterdamu do New Yorku k americkým zákazníkům.

V jednom z kontejnerů bylo i přesně 4 756 940 neroztříděných dílků dánské stavebnice Lego. Shodou okolností mnoho z nich bylo určeno pro sety s námořní tematikou a lidé procházející se v následujících dnech po anglických plážích tak nacházeli mezi naplavenými řasami miniaturní ploutvičky, potápěčské dýchací lahve, harpuny či mimořádně oblíbené černé chobotnice. A nacházejí je dodnes, tedy téměř 27 let po události, která vešla ve známost jako Tokio Express Split. A to nejen na plážích Cornwallu, ale i USA na druhé straně Atlantiku, kam plastové dílky mezitím doputovaly, byť jim to trvalo mnohem déle, než oceánografové předpokládali.