Dopoledne 6. října 1973 se egyptský prezident Anvar Sadat rozloučil s manželkou, ale konvoj s jeho limuzínou nezamířil jako vždy do prezidentského paláce. Jel do speciálně chráněného podzemního bunkru, kterému se přezdívalo Centrum číslo 10. Sídlilo v něm velení egyptské armády, na místě byl také ministr obrany Ahmad Ismáíl.
V Damašku se špičky režimu v čele s prezidentem Háfizem Asadem sešly v budově generálního štábu syrské armády. Asad ten den shodou okolností slavil třiačtyřicáté narozeniny.
Ve chvíli, kdy se ručičky hodin zastavily na jedné hodině a pětapadesáté minutě, z káhirského bunkru vyšel rozkaz na sedm egyptských vojenských letišť. Přes dvě stovky strojů odstartovaly směrem na Izrael. Ve stejnou dobu se zhruba stovka syrských letounů blížila k izraelským pozicím na severu, na Golanských výšinách.
Co se dočtete dál
- - Proč převládalo mínění, že si arabské armády netroufnou na totální válku?
- - V čem si začátky tehdejšího konfliktu a války na Ukrajině jsou a nejsou podobné?
- - Jak na dobu před 50 lety vzpomíná Henry Kissinger?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
