Dopoledne 6. října 1973 se egyptský prezident Anvar Sadat rozloučil s manželkou, ale konvoj s jeho limuzínou nezamířil jako vždy do prezidentského paláce. Jel do speciálně chráněného podzemního bunkru, kterému se přezdívalo Centrum číslo 10. Sídlilo v něm velení egyptské armády, na místě byl také ministr obrany Ahmad Ismáíl.

V Damašku se špičky režimu v čele s prezidentem Háfizem Asadem sešly v budově generálního štábu syrské armády. Asad ten den shodou okolností slavil třiačtyřicáté narozeniny. 

Ve chvíli, kdy se ručičky hodin zastavily na jedné hodině a pětapadesáté minutě, z káhirského bunkru vyšel rozkaz na sedm egyptských vojenských letišť. Přes dvě stovky strojů odstartovaly směrem na Izrael. Ve stejnou dobu se zhruba stovka syrských letounů blížila k izraelským pozicím na severu, na Golanských výšinách.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Co se dočtete dál

  • - Proč převládalo mínění, že si arabské armády netroufnou na totální válku?
  • - V čem si začátky tehdejšího konfliktu a války na Ukrajině jsou a nejsou podobné?
  • - Jak na dobu před 50 lety vzpomíná Henry Kissinger?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Nahlédněte do zákulisí dění v Evropě a sledujte českou stopu v Bruselu. Odebírejte nejlepší newsletter v Česku věnovaný EU Ředitelé Evropy. Připravují ho pro vás každý týden Ondřej Houska a Kateřina Šafaříková.