Zemědělství je konzervativní obor a změny přijímá méně ochotně než jiná odvětví. To bylo umocněno i tím, že mladá generace měla a stále má o náročnou práci malý zájem. Tuzemská pole se tak v posledních desetiletích z velké části obhospodařovala podle postupů, které se stárnoucí agronomové učili „na hnojárně“ někdy v osmdesátých letech minulého století, bez ohledu na to, že se na zemědělských univerzitách mezitím vyučuje něco jiného.
Nicméně i to se mění. Na pole se vrhli idealističtí biofarmáři hledající nejen obživu, ale i smysluplnou náplň života. Že stravovat se budou lidé vždycky, si uvědomily i finanční skupiny, které tak objevily potenciál zemědělství coby investiční příležitosti. A s nimi přišli zkušení manažeři z byznysového světa s úkolem zhodnotit spravovanou investici (neplést prosím „zhodnotit“ s „vypludrovat“). Ti si uvědomují třeba vysokou cenu hnojiv a pesticidů a vědí, že maximálně pokropit pole chemií nemusí z ekonomického hlediska vždy představovat to nejlepší řešení.
Když pole neplodí jen jídlo. Jak se mění zemědělství a sklízí se i dřevo, elektřina či certifikáty
A do třetice dozrála i generace umanutých sedláků disponujících skutečným selským rozumem. Pojem sice v poslední době zdiskreditovala dezinformační scéna, která si pod ním představuje lpění na ničem nepodložených pavědách, v tomto případě je však opravdu myšlen racionální přístup ke správě majetku s ohledem na jeho uchování pro příští generace. Přidejme k tomu nástup nových technologií, který byl v zemědělství i díky četným dotačním titulům mimořádně rychlý a nejeden agrární podnik je dnes na špičkové technologické úrovni.
To všechno vede k tomu, že se poněkud monotónní podoba české zemědělské krajiny začíná měnit. Česko sice nikdy nebude vypadat jako opěvovaná „rakouská políčka“, malé rodinné farmy představují jen jednu z možných forem zemědělství. Půjde spíš o kombinaci několika přístupů, které se budou navzájem doplňovat a snad jednou plnit funkční celek. Éra jednotvárné intenzifikace všeho se však už snad chýlí ke konci.
