Fotbalová fata morgána. Saúdští Arabové vtrhli do Evropy a prý je to teprve začátek

Fotbalové kluby v Saúdské Arábii utratily za zahraniční hvězdy různé velikosti v létě celkem 750 milionů eur (na 18 miliard korun). To znamená, že je soutěž v tomto království druhá na světě, co se investic do nákupu fotbalistů týče. Stále vede s převahou anglická Premier League, vyplývá z dat zveřejněných společností Deloitte’s Sports Business Group. Saúdskoarabská soutěž ale ve výdajích za hráče odsunula za sebe všechny další evropské sledované top ligy: italskou Serii A, německou Bundesligu, francouzskou Ligue 1 a španělskou La Ligu.

Seznam zajímavých přestupů do Saudi Pro League by byl dlouhý. Na prvních místech jsou třeba ten Neymarův do al-Hilálu, Karima Benzemy do klubu al-Ittihad a útočníka mnichovského Bayernu Sadia Maného do klubu al-Nassr. 

Blíží se tedy den, kdy ve světě budou zápasy al-Nassr proti al-Ahli či al-Ittihad proti al-Hilálu  podobně sledované jako třeba utkání Liverpool – Manchester United, Bayern Mnichov – Borussia Dortmund či slavné španělské El Clásico, tedy Barcelona versus Real Madrid? Nebo je to jen legendární pouštní fata morgána: optický přelud, který se rozplyne, když člověk přijde blíže?

Saúdští Arabové se rozhodli vsadit na to, že i svět fotbalu uvítá změnu a něco nového. „Chceme kvalitu, a abychom ji měli, musíme investovat do těch nejlepších. Děláme to, co dělají i jiní. Jak říkám, není to na jeden víkend, ale naším cílem je být jednou z deseti nejlepších lig světa. Když se investuje do propagace, jmen a hra samotná bude atraktivní, úspěch dříve nebo později přijde,“ tvrdí v rozhovoru pro agenturu Reuters ředitel Saudi Pro League Carlo Nohra. Saúdští Arabové to podle něj s plánem postavit jednu z nejlepších lig, která bude bavit a zajímat lidi po celém světě, myslí naprosto vážně. „Není to jednorázová akce, ale dlouhodobá strategie,“ tvrdí.

Fotbalový megaprojekt je součástí plánu modernizace země, za kterým stojí korunní princ Muhammad bin Salmán. Ačkoliv je jen korunním princem, ve skutečnosti Saúdské Arábii vládne. Sedmaosmdesátiletý král Salmán bin Abdal Azíz je jen formální hlavou státu. Korunní princ tvrdí, že chce saúdskoarabskou ekonomiku a společnost zbavit závislosti na příjmech z ropy. Rozšířil takzvaný Veřejný investiční fond (PIF), který peníze z rozpočtu rozděluje tak, aby Saúdská Arábie zůstala bohatou zemí v budoucnosti i bez „černého zlata“, i když má ropné zásoby stále obrovské. Přes 260 miliard barelů, takže by se při současném tempu těžby a spotřeby vyčerpaly za více než 250 let. Ale v Rijádu se zkrátka rozhodli, že nelze nadále stát jen na ropě.

Korunní princ MBS. Reformátor saúdské monarchie zaplavuje Západ miliardami, ale i obavami

21. 8. 2023 ▪ 6 min. čtení

Veřejný investiční fond má rozsáhlé mezinárodní portfolio, do kterého patřil či patří podíl například v sociální síti X (dříve Twitter), taxislužbě Uber, výrobci elektromobilů Tesla, komunikačním nástroji Slack, přepravní službě Lyft či hotelové síti Accor Hotels. A mohli bychom pokračovat – v Boeingu, ve videoherním průmyslu, v bankách Citigroup a Bank of America. Fotbal je – vedle dalších sportů – novým působištěm saúdskoarabských investorů. Předloni koupili anglický prvoligový klub Newcastle United a Saudi Pro League fond vložil peníze do čtyř klubů: al-Hilál, al-Ahli, al-Ittihad a al-Nassr. Tedy do těch, které nejvíce nakupují. 

V tom je zároveň i určitá slabost odvážného a velkorysého projektu. Slavná jména přicházejí do malé skupiny klubů, zatímco týmů v lize startuje osmnáct. Takže řada zápasů hrozí nudou. Ve Španělsku táhnou i jiné mače než jen ty s Barcelonou a Realem Madrid, anglická i německá soutěž má většinou vyprodáno nebo slušně zaplněno. V loňské sezoně činila průměrná návštěva saúdskoarabské nejvyšší soutěže necelých deset tisíc diváků. Pro srovnání: průměrná návštěva jednoho zápasu v německé Bundeslize činí přes 42 tisíc diváků.

Jestliže se saúdskoarabská fotbalová liga chce stát celosvětově populárním fenoménem, těžko se jí to podaří, když je v arénách poloprázdno. A případ někdejší amerického superklubu New York Cosmos ukazuje, že fotbal je specificky konzervativní. Sláva a popularita klubu jsou mixem tradice, loajality několika generací příznivců a místa, se kterým je klub spojen. A toto všechno dohromady se za peníze koupit nedá. New York Cosmos v sedmdesátých letech nakupoval největší hvězdy: Pelého, Franze Beckenbauera, dvojnásobného nizozemského vicemistra světa Johanna Neeskense. V roce 1985 zkrachoval a skončil.

Baví ho fotbal, nebo jde o další prostředek k moci?

Muhammad bin Salmán proslul tím, že kdysi extrémně konzervativní islámskou zemi sociálně reformuje. Povolil ženám řídit auta, svobodně studovat a volit si zaměstnání. Otevřel království turistice, v minulosti bylo nemožné získat turistické vízum a cizinci se museli podřizovat přísným islámským pravidlům. Na internetu a sociálních sítích po celém světa proběhla kampaň Visit Saudi, která lidi zvala k návštěvě země. Vznikají saúdskoarabské filmové série a filmy, dostupné na Netflixu. Přitom ještě před několika lety v zemi neexistovala kina.

Proč vlastně tolik investuje do fotbalu? Do hlavy korunního prince nevidíme. Je možné, že ho fotbal baví a plní si sen, který si plnit může. „Jsem bohatý člověk. Nenarodil jsem jako Mahátma Gándhí,“ odpověděl kdysi na dotaz týkající se jeho životního stylu a výdajů saúdské královské rodiny.

Existují také názory, že tím demonstruje svou moc, která je v Saúdské Arábii absolutní. Muhammad bin Salmán zavedl četné reformy, ale politický pluralismus nebo svoboda ve vyjadřování názorů k nim nepatří. Ostatně dřívější kritika nakupování evropských klubů blízkovýchodními monarchy mířila právě tímto směrem –  autokratičtí vládci si podrobují evropský fotbal. Majitelem Paris St. Germain je katarská společnost Qatar Sports Investments, Abu Dhabi United Group for Development and Investment ze Spojených arabských emirátů vlastní posledního vítěze evropské Ligy mistrů (Champions League) Manchester City. Katařané získali pořadatelství světového šampionátu. Saúdští Arabové zvolili jinou taktiku: nekupují jednotlivé evropské kluby (i když vlastní již zmiňovaný Newcastle United), ale hráče z Evropy pro svoji ligu.

„Nezajímají se o sport nebo o fotbal. Zajímají se jen o moc a peníze. Naučili se s fotbalem pracovat sofistikovaným způsobem,“ uvedl pro web Middle East Eye Nicholas McGeehan, který se dlouhodobě zabývá monitorováním politiky a lidských práv v monarchiích Perského zálivu. 

Sériový vrah z Itálie

Od země, které má kvalitní ligu, se očekává, že by měla mít také kvalitní reprezentaci. V Evropě to platí, a pokud Saúdští Arabové chtějí do skupiny nejlepších, musí se i s tímto popasovat. Daří se jim zatím střídavě. V roce 1994 debutovali na mistrovství světa v USA skvělými výkony, dostali se do osmifinále a nádherný gól útočníka Saída Uvajrána, vstřelený po dlouhém slalomu mezi belgickými obránci, obsadil v anketě Mezinárodní asociace fotbalových federací (FIFA) o nekrásnější branku v historii šampionátů šesté místo.

Později ale přišly neúspěchy. Mezi nimi hlavně ostudný výprask 0:8 od Německa na mistrovství světa v roce 2002 a v úvodu šampionátu 2018 porážka s Ruskem 0:5. Loňské mistrovství v Kataru vrátilo Saúdské Araby zpět k pocitu, že jejich reprezentace může být konkurenceschopná. Sice nepostoupila ze skupiny, ale jako jediná dokázala porazit (2:1) mistry světa Argentince.

I na této frontě Rijád investuje a nakupuje. Novým trenérem reprezentace se v létě stal slavný Ital Roberto Mancini. V pátek 8. září povede saúdskoarabské fotbalisty do svého debutového zápasu na lavičce proti Kostarice. „Tvořil jsem historii v Evropě, nastal čas tvořit historii v Saúdské Arábii,“ uvedl trenér italských mistrů Evropy z roku 2021 na sociální síti X. 

Italské reakce na jeho odchod ale ilustrují napětí, které saúdská snaha změnit „dosavadní fotbalovou rovnováhu“ ve světě způsobuje. Média a uživatelé sociálních sítí Mancinimu předhazují, že svoji čest prodal za peníze. „Mám pocit, jako bych byl nějaký sériový vrah,“ reagoval trenér v jednom rozhovoru pro novináře. Smlouvu v Saúdské Arábii má na čtyři roky a každý rok by si měl vydělat zhruba 25 milionů eur (na 600 milionů korun).