Čtyři nové sporty, které začínají hrát Češi. Jejich názvy vám možná nic neřeknou, ale třeba jim propadnete

Světlovláska Gabriela Zachová náhle střihne svou vypracovanou pravou nohou do výšky a rychlým a mocným kopem přibíjí míč na soupeřovu polovinu stolu.  Balón se hned odrazí mimo dosah protihráčů, kteří nemají šanci reagovat. „Takhle smečovat umí málokterá ženská,“ prohodí pochvalně Vlastimil Báča, předseda České asociace teqballu, který s námi ve školní tělocvičně v Postupicích u Vlašimi sleduje trénink českých reprezentantů v tomto zvláštním sportu. Je to vlastně takový nohejbal u stolu. Ten je mírně prohnutý a uprostřed rozdělený nízkou deskou místo síťky.

Třiadvacetiletá slečna Zachová zápolí ve dvojici proti dalšímu smíšenému páru. Když se hraje soutěžní mač, je na dva vítězné sety do dvanácti bodů. Na rozdíl od nohejbalu hráč nesmí míč zasáhnout dvakrát po sobě stejnou částí těla. Když mičudu odehrál například pravou nohou, musí při příštím úderu použít levou nebo třeba hlavu. Rukama nebo pažemi se do hry pochopitelně zapojit nemůže. Hraje jeden proti jednomu nebo dvojice proti sobě.