Ani patent nemusí stačit. Josef Ressel svůj lodní šroub nechtěně poslal do světa, uznání ani peníze nezískal

Jméno Josefa Ressla najdete na fasádách mnoha škol vedle největších velikánů a buditelů českého národa. Jmenují se po něm ulice v českých i moravských městech, ale i park před budovou Technické univerzity ve Vídni, kde má i sochu. K Východočechovi Resslovi, od jehož narození uplyne příští týden 230 let, se hlásí nejen Češi a Rakušané, ale i Slovinci či Italové. I s dokonale vnitrozemským rodištěm – z Chrudimi je to k Jadranu, kde zažil svůj největší triumf i nezdar, vzdušnou čarou na 500 kilometrů a k Baltu jen o něco méně – dokázal významně přispět k pokroku námořní dopravy.

Do historie se zapsal tím, že myšlenku využít k pohonu parníků Archimedův šroub dotáhl do konce. „Vrtuli“ navíc umístil tam, kde ji na lodích nacházíme dodnes.

Ressel ovšem vychrlil i řadu dalších vynálezů a zlepšováků. Často zcela mimo obor, který vystudoval a kterým se živil. A není podstatné, že jeho vynálezy často řešily dobové problémy, které dnes mohou působit až cimrmanovsky. Příkladem je jeho zařízení na uklidnění splašených koní.

Stejně jako fiktivní velikán Jára Cimrman zemřel i Ressel prakticky v zapomenutí (neznáme ani přesné místo jeho hrobu). Mezinárodního uznání se dočkal až po smrti. Rakouský patent mu nebyl nic platný. Centrum vývoje techniky bylo jinde, a tak slávu i materiální výhody sklízeli druzí.