Církev nemá fungovat jako developer, to ji stahuje do bažin, říká katolický kněz Mohelník

Bývalý provinciál českých dominikánů Benedikt Mohelník má smysl pro humor. „To je vlastně pravda,“ směje se, když domlouváme rozhovor a já mu říkám, že nemůže odmítnout, protože jsou jen dva momenty, kdy je česká společnost nakloněná poslouchat katolického kněze. A to o Vánocích a Velikonocích. A pak se zamyslí a už vážně řekne: „A hodně si za to můžeme sami. Což se samozřejmě týká hlavně těch, kteří církev vedou.“

Mohelník je jeden z nejznámějších českých duchovních: pořádá v pražském dominikánském klášteře pod hlavičkou Dominikánská 8 populární diskusní fóra nejen pro křesťany, vydává časopis, působí na sociálních sítích. Zároveň se ale příznačně netěší na nejvyšších místech českého kléru oblibě. Říká totiž hodně nepohodlné věci. Před Velikonoci napsal na Facebooku provokativní přirovnání k velikonočnímu příběhu, během kterého byl Ježíš zrazen a zapřen: „Také dnes Ježíš budí očekávání, jeho osoba a učení přitahuje. Jenže ti kolem budí často spíše zklamání. Místo toho, aby přístup k Ježíši usnadňovali, tarasí cestu. Zrazují Mistra za pár peněz, zapírají ze strachu, jsou malátní a bez jiskry, utíkají, aby nemuseli čelit obtížím.“

Ptám se proto, koho tím Mohelník, který je mimo jiné i proděkanem katolické teologické fakulty, myslel? „To je přece zřejmé. Ježíšova osoba a učení jsou dnes stále přitažlivé a my, kdo jsme kolem, tedy církev, děláme překážky v tom, aby se dostalo k lidem. Třeba sexuální zneužívání, ke kterému v církvi docházelo, to byla obrovská zrada. Způsob, jak se nyní řeší finance v církvi, to je skoro ono prodávání se za těch pár peněz. Vidíme také zapírání, kličkování kolem obtížných otázek, jak se postavit k lidem s různými sexuálními orientacemi, tanečky kolem Istanbulské úmluvy a tak dále. To od cesty k víře lidi odrazuje.“

Problém je podle Mohelníka hlavně v tom, jak česká katolická církev sama sebe mimoděk prezentuje. Zmiňuje, že o církvi se dnes v médiích mluví hlavně v souvislosti s restitucemi, prodejem Jindřišské věže, podnikáním. Prostě v souvislosti s penězi. „Církev se zaobírá všemi věcmi kolem a vytrácí se náboj v jejím hlavním poslání. Má hlásat evangelium, svědčit o Kristu, a ne řešit nájemní byty, prodeje věží a tak dále,“ říká Mohelník.