Shut up and dance with me!“ rozléhá se zasněženou plání švédské provincie Dalarna. Ústa držím, ale tancovat se mi moc nechce. Projíždím místem zhruba na pětašedesátém kilometru Vasova běhu, kde nějaký doveda instaloval na stromy reproduktory vyhrávající teenagerský hit. A mně jako na potvoru zrovna něco „došlo“. Ne něco intelektuálního, ale energie. A do cíle ještě pětadvacet kiláků. Ano, tušíte správně. Tohle je přesně ten moment, kdy člověk začne uvažovat o tom, jestli je normální přesouvat se zkroucený celý den a noc v autobuse přes půl Evropy, aby se pak kroutil na běžkách na devadesátikilometrové trati, a ještě za to celé zaplatit šestnáct tisíc korun. Dá to celé dost práce a přitom, slavnou hláškou z filmu Pelíšky, „taková blbost“.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
