Násilné počítačové hry nezpůsobí, že děti budou běhat po ulici se samopaly, říká psycholog Božík

Slovák Michal Božík se naučil číst už jako čtyřletý. Hrál totiž počítačové hry a chtěl rozumět nápisům, které v nich vídal. I přes nízký věk se dostal také k náročnějším hrám. Protože si je ale pouštěl bez zvuku, neměl z nich strach. „Potom rodiče do našeho počítače přikoupili zvukovou kartu. Když mi pak strýc pustil Warcraft a hrál ho poprvé se zvukem, bál jsem se toho,“ vzpomíná. Počítačové hry ho ale od té doby nepustily. Po studiu psychologie se rozhodl věnovat tomu, co ho od raného dětství nenechalo v klidu. Chtěl vědět, jaký vliv mají digitální technologie a čas strávený hraním na počítači na čtyřletý mozek. Nahlédl i za oponu vývoje her. A rodičům i učitelům se teď snaží poradit, jak lze čas strávený u obrazovek přetavit v něco pozitivního. „Vnímám hry jako mocný nástroj, a proto se snažím přispět k tomu, abychom ho uměli využívat a nezneužívali ho,“ říká.