Které knihy máte teď na nočním stolku?
Bílou Vodu od Kateřiny Tučkové, protože v této vsi jsme s Nadací Via podpořili projekt místní komunity, v jehož rámci se setkávají různorodí lidé – žijí tam třeba desítky Rumunů, a já jsem to místo párkrát navštívil. Nedivím se autorce, je to vskutku vesnice jak z románu. Pak mám na nočním stolku knihu Rozpukov od čínského spisovatele Jen Lien‑kcheho. A také čínskou sci‑fi trilogii Vzpomínka na Zemi od Liou Cch’‑sina. Manželka na mě už několik měsíců tlačí, abych ji přečetl. Chtěla by si o ní povídat, je prý mimořádná.
Ke které knize se čas od času rád vracíte?
Ke Konci světa od Harukiho Murakamiho. Byl jsem nejprve skeptický, protože třeba Norské dřevo jsem ani nedočetl. Říkal jsem si tehdy, že Murakami je jen takový „depresivní hype“. Ale tahle knížka mě dostala. A pak čtu často Orhana Pamuka. Upřímně, někdy mě jeho romány zas tolik neberou a navzdory jeho Nobelovce u nich usínám, ale tureckou kulturu mám rád a moc jiných knih o Turecku si v češtině nelze přečíst.
Co jste rád četl, když jste byl kluk?
Atlas světa. Všechny ty neprobádané cesty a pohoří. Strávil jsem hodiny a hodiny představami o dalekých krajích. A to trvá dodnes. Rád čtu mapy, je to skvělá relaxace. A protože mě touhy ještě nepřešly, musím pak na ty cesty vyrážet. A to stojí dost peněz a námahy.
Potkal jste v dospívání literární postavu, o které by se dalo říct, že vás ovlivnila?
Proroka od Chalíla Džibrána. V dospívání tato kniha poskytuje jednoduchý návod na život a některými kapitolami, třeba o výchově dětí, se asi podvědomě řídím dodnes. Je tam také krásná kapitola o ctnosti darování. Možná i díky této knížce mi přijde darování a filantropie jako univerzální hodnota „dobrého života“ a je v souladu s mou současnou profesí.
Se kterým autorem byste rád zašel na sklenku vína?
S psychologem Jonathanem Haidtem, který popisuje, proč si konzervativci s liberály nemohou rozumět. Rád bych se ho zeptal, jak můžeme napomoci tomu, abychom se – navzdory rozdílným pohledům na svět – učili „umění žít spolu“.
A se kterým autorem byste rád podnikl cestu kolem světa
Také spisovatelé jsou jen lidé. Myslím, že bych s žádným nevydržel měsíce cestovat, raději bych jel s manželkou. A možná bych si přitom splnil sen – vyzpovídat lidi ze Západu, kteří utekli do zapadlých koutů světa před svým osudem, před minulostí i budoucností. Potkal jsem jich mnoho v Africe či Himálaji. Jejich motivace, příběhy a touhy jsou tak jedinečné, že by je už někdo měl sepsat.
