Na podlaze berounského bytu je rozložená dětská stavebnice, kterou v předchozích dnech sestavovala pětiletá Sofie se svým hrdým otcem Michaelem Hankem. Fotograf, jenž 12. srpna oslavil padesátku, se v posledních letech věnuje dceři stejně intenzivně jako focení. S tím začal až „na stará kolena“ teprve před dekádou. Během prvních osmi let nečekaně úspěšné kariéry sbíral jednu cenu za druhou: šest ocenění v soutěži Czech Press Photo, během tří let dvě ceny World Press Photo, dvě v klání International Photographer of the Year a dvě nominace na Sony World Photography Awards. „Teď už soutěže tolik neobesílám jako dřív,“ říká muž hladce oholené tváře v růžovém tričku s límečkem, jenž svým zjevem odpovídá spíš představám o marketérovi, což je ostatně povolání, jímž se stále z větší části živí. Fotoreportér samouk vypráví o tom, co ho v roce 2012 přivedlo ke koupi prvního aparátu, proč stále fotí hlavně s ním a jak jeho rodiče, umělci, snášeli, že jako kluk trávil skoro veškerý volný čas u počítačů.
HN: Zarazil vás úspěch, kterého jste dosáhl?
Určitě. Říkal jsem si: To snad není možný. A nejvíc mě šokovaly oba úspěchy na World Press Photo. Během prvních sedmi osmi let, cokoli jsem poslal, dostalo cenu. První uspěla série o cirkusu, která získala druhé místo v soutěži Czech Press Photo. Byla ještě v barvě, ale od té doby převádím všechny fotky do černobílé a převedl jsem do ní pak i cirkusový soubor. Při focení se soustřeďuji spíš na lidi, jejich emoce, hry barev mě tolik nelákají.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
