Jedna jízdenka a stín mohou být sexy. Inspirujme se

Neumíme myslet dopředu. Člověku to dojde, když se posadí do vlaku na klíčové trati vedoucí z Prahy na Plzeň a dále do Německa. Stav úseku mezi Prahou a Berounem je pravěk. Letošní léto to mnoha výlukami a sesunutou skálou, do které narazil jeden ze spojů, podtrhlo. Snilo se tu (a dál sní) o dlouhém tunelu. Nic proti. Ale zapomnělo se na to, že pro mobilitu budoucnosti je potřeba i skvělá příměstská doprava. Ta dnešní neodpovídá 21. století, a tak v „berounských“ vlacích stovky až tisíce lidí často zažívají martyrium.

Když loni Rakousko spustilo projekt klimatické jízdenky, neomezeného cestování jakoukoliv veřejnou dopravou v zemi za 1095 eur ročně, slýchal jsem směrem k Rakušanům uštěpačné poznámky. V zemi měl projekt hned v prvních měsících úspěch. Řeklo se totiž i B – nejen výhodně cestovat, ale také v nejbližších letech investovat miliardy eur do kolejí.

Rakušanům bychom měli být vděční, protože strhli pozornost ke kvalitě veřejné dopravy. Jak ukazují i aktuální zkušenosti s jedním z největších experimentů v dějinách veřejné dopravy v Německu – možností v létě cestovat místní a regionální dopravou jen za devět eur měsíčně –, lidé o to stojí. Masový úprk z aut k vlakům či tramvajím nenastal, ale výhody jsou zjevné. Jízdenka pomohla nejpotřebnějším, na něž zdražování bolestivě doléhá. Výzkumy prokázaly, že si díky ní mohli dovolit třeba výlet s dětmi, protože ušetřili za cesty do práce. Snížily se také emise, ubylo kolon na silnicích. Ale nejde jen o cenu, Němci v diskusích připouští, že by klidně platili víc. Klíčová je jednoduchost: neprodírat se džunglí tarifů, pásem, dopravců a aplikací. Inspirativní je, jak u sousedů o věci přemýšlejí a jak pro možnou nástupkyni síťové jízdenky za devět eur hledají balanc mezi výhodnou cenou a nutnými investicemi do infrastruktury.

Perte bez předpírky a jídlo nakupujte najedení

28. 1. 2022 ▪ 3 min. čtení

Podruhé jsem si na vizionáře vzpomněl, když bylo venku úmorně a četl jsem text o tom, jak se v půlce srpna po prázdninách vracely do tříd děti v Severním Porýní. Uvnitř některých škol naměřili i 40 stupňů. Každá spolková země má jiný termín prázdnin, aby se mimo jiné nepřetížila dovolenková místa. Horko přispělo k diskusi o délce prázdnin (musí být i ty podzimní?), ale třeba také o stínu na školních dvorech.

Další příklad: Vídeň. Výrazně si uvědomuje změnu klimatu. Město rozšiřuje možnost osvěžení v ulicích, funguje tu ochlazovací centrum, myslí se na venkovní místa pro práci ve stínu. Také virtuální územní plán ukazuje, kde je stín. A rakouské hlavní město rovněž hledá netradiční cesty, jak se zbavit závislosti na fosilních palivech. Třeba jednu z nemocnic má vyhřívat odpadní teplo z nedalekého IT centra. Jsou to střípky, ale nastavují téma.

A ta témata by si zasloužila pozvednout výš napříč Českem. Stín ale asi dosud nebyl dost sexy a dopravu „sockou“ si ve velké politice na plakáty taky jen tak nikdo nedává. Zato o spalovací motor se pohádat umíme.

Česko je v čele Evropy a Hospodářské noviny jsou v Bruselu. Pokud chcete být u toho nejdůležitějšího, co se každý týden děje, a dočíst se i věci ze zákulisních jednání, odebírejte jediný newsletter v Česku věnovaný unii Ředitelé Evropy.