„Už 50 let žijeme ve světě, který stvořila aféra Watergate.“ Důvěra ve vládu v USA od té doby klesá

Přesně před 50 lety, 17. června půl hodiny po půlnoci, si noční hlídač v rezidenčním a kancelářském komplexu Watergate ve Washingtonu všiml lepicí pásky přes západku otevřených dveří vedoucích z garáží na vnitřní schodiště. Přivolaná policejní hlídka následně v ústředí federálního vedení Demokratické strany zadržela pět zlodějů. A zbytek je, jak se říká, historie.

Nebyla to obyčejná vloupačka. Ale součást širší operace, v rámci které tým republikánského prezidenta Richarda Nixona uprostřed předvolební kampaně odposlouchával a špicloval demokratickou opozici. V listopadu 1972 sice Nixon ještě obhájil prezidentský úřad, ale novináři už toho mezitím rozkryli tolik, že o tři měsíce později americký Senát zřídil zvláštní výbor k prošetření kauzy. Ta v srpnu 1974 vyústila v Nixonovu rezignaci a do dějin se zapsala jako aféra Watergate.

„Už padesát let žijeme ve světě, který stvořila aféra Watergate,“ říká politolog William Galston, bývalý poradce někdejšího prezidenta Billa Clintona. Nebyla to jen tato aféra, vztah veřejnosti a médií k politikům a institucím se měnil už za války ve Vietnamu, ale Watergate byla jasnou dělicí linií. Skončila éra, kdy lidé v zásadě věřili vládě. A začala doba, kdy se tato důvěra rozlomila a už nikdy nebyla obnovena, od Watergate naopak setrvale klesá. Podle průběžných průzkumů Pew Research Center sice s několika zdvihy, například po teroristických útocích na USA z 11. září 2001, ale trend je sestupný. Až k současné, už jen necelé pětině Američanů, kteří si ještě nějakou důvěru k vládě uchovali.

Demokraté burcují proti zákazu potratů v USA. Cítí šanci, že jim téma pomůže odvrátit volební debakl

17. 5. 2022 ▪ 7 min. čtení

Skončila éra, kdy novináři z respektu k politikům některé věci dobrovolně zamlčovali, přehlíželi. Kdy ochrance F. D. Roosevelta dovolili, aby zničila negativy, na kterých předtím zachytili prezidenta na kolečkovém křesle. A kdy za J. F. Kennedyho existovala mezi prezidentem a reportéry z Bílého domu tichá dohoda, že o jeho mimomanželských záletech se psát nebude.

A začala doba, ve které chce být každý novinář novým Bobem Woodwardem či Carlem Bernsteinem, kteří jako reportéři deníku Washington Post aféru Watergate v jejím začátku vykutali. Když jako ohaři sledovali zprvu nenápadnou stopu, aby z ní krok za krokem udělali žhavou linii vedoucí až k Nixonovi. Každý novinář chce odhalit vlastní Watergate, politici se tím ovšem v jejich očích stali z principu podezřelými.

„Naše dlouhá národní noční můra skončila,“ prohlásil Gerald Ford, když po Nixonově rezignaci převzal prezidentský úřad. Měl ovšem pravdu jen v tom, že skončilo akutní trauma. Prasklina v podloží americké politiky a společenské soudržnosti se nezacelila. Aféra Watergate se do ní vnořila jako páčidlo a už půl století ji dále rozšklebuje.