Bianca Bellová v Ostrově ukazuje, že obratně napsané slovo má větší moc než příběh

Nový román Bianky Bellové nazvaný Ostrov připomíná orientální koberec. Ve složité struktuře se splétá minulost s přítomností a budoucností, různé perspektivy postav a čtenář by měl pozorně sledovat vyprávění, aby mu neunikla ona pověstná – a cenná – nesrovnalost ve vzoru „koberce“.

Již od prologu Ostrova je zřejmé, že jedním z témat románu budou příběhy a jejich proměny. Bellová zde vypráví o dívce, která oplakává hlavu mrtvého milence ukrytou do květináče s bazalkou, přičemž tytéž motivy se objevují v jedné z povídek Dekameronu, klasického renesančního díla Giovanniho Boccaccia. Oproti tomu je však u Bellové odvrácenou stranou lásky vražda. Dekameron je pouze jednou z mnoha literárních inspirací, v Ostrově zazní příběhy orientální, legendy o světcích, křesťanské pověry. V této spleti historek se odvíjí dvě hlavní dějové linie.