S Natalijou Versal jsme se potkaly v den, kdy krymská jednotka Tatarů společně s ukrajinskou armádou osvobodila její domovskou vesnici Motyžin ležící několik desítek kilometrů od Kyjeva. Když o tom hovoří, lehce se usmívá. Stále však s určitou nejistotou – neví, zda její dům válku nakonec přečká bez úhony. „Existuje tolik možností vývoje, že se všichni bojíme odhadovat, a mnozí, kteří jsou stále na okupovaných územích Ukrajiny, se dokonce bojí mluvit – nevědí, co s nimi bude,“ říká. Povídáme si spolu rusky, jazykem, který Natalija Versal až na výjimečné výrazy jako „armádní složky“ nebo „občanská společnost“ zvládá perfektně. Narodila se v Sovětském svazu a chodila do ruské školy. V emočně vypjatých situacích, když mluví například o motivaci ukrajinských vojáků či o hymně, ale automaticky přechází do ukrajinštiny, je to pro ni přirozenější.
Ještě na vás čeká 90 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!
Máte již předplatné? Přihlaste se.
Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.
Nákup jednoho článku
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Nemáte ještě účet? Zpět na zadání e-mailu »
Jste přihlášen jako
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.