České centrum v Kyjevě jste musela opustit. Dokážete už na to všechno nemyslet a třeba si číst?
Co jsem přijela, mám trochu problém se soustředit, příběhy a romány proto raději poslouchám. Nyní například Milence lady Chatterleyové od Davida Herberta Lawrence. Ponořím se na chvíli do jiné doby, jiné země, odhlédnu od událostí na Ukrajině.
Máte na nočním stolku i vázanou knížku?
Evakuovali jsme se z Ukrajiny na chatu, kde nemám noční stolek a spím na gauči. Nicméně v Kyjevě mi zůstal vedle postele životopis Arthura Rimbauda převyprávěný básníkem Miloslavem Topinkou. Má nádhernou dvojí obálku: jedna má název podle Topinky, druhá, schovaná, je s přetištěnou obálkou Rimbaudovy Sezóny v pekle z roku 1873.
Máte oblíbenou knihu, která vám vždy zvedne náladu?
„Pil vodku. A když dvojitě viděl, / vlez do postele k sousedce Lídě.“ To je Igor Cholin, ruský básník a prozaik, chuligán a darebák. Nádherně popisuje sovětskou každodennost. Ve svých Kremelských povídkách stvořil postavu uklízečky „tetky Máši“, která vyhubuje každému, kdo jí šlápne na čerstvě vytřenou podlahu. Je tak protivná, že se jí bojí i Ježov i Berja i Stalin…
Které ruské autory ještě ráda čtete?
Vždy mě fascinoval jazyk i vize Vladimira Sorokina. Například Den opričníka je dílo, které konceptuálně odhaluje mocenské vztahy v Kremlu – ve středověku i v mrazivé současnosti. Telurie nahlíží budoucnost poté, co se železná vláda Kremlu zhroutí a Rusko se rozpadne na „knížectví“. Nemám křišťálovou kouli, ale Sorokinovy texty mi ji částečně nahrazují.
A jaké ruské nebo ukrajinské autory byste doporučila?
Čtu teď znovu Timura Kibirova. Ve svých básních stylu soc‑artu se projevoval na mě až příliš technicky, nyní píše osobněji, tragičtěji, vyzrál ve velkého básníka. A pak mám ráda charkovského básníka Serhije Žadana, u nás známějšího spíše skrze překlady prozaických děl Big Mac nebo Dějiny kultury začátku století. Jeho básně si můžete poslechnout, rapuje je s vlastní skupinou Sobaki v kosmosi.
Se kterou autorkou byste chtěla zajít na kávu?
Se lvovskou básnířkou Galinou Rymbo. Zeptala bych se jí, proč se tak dlouho neozývá. Dala bych si s ní i panáka, pokud je v pořádku. A pak by mě zajímalo, jestli válka nějak změnila vnímání ukrajinských spisovatelů píšících rusky.
A se kterým autorem byste se nebála letět třeba přes celé Rusko až do Tokia?
S japonskou výtvarnicí a performerkou Jajoi Kusamaovou. Její vnímání světa jde daleko za hranice mého chápání, povídala bych si s ní proto o vesmíru a taky o našem pozemském vesmíru – a Japonsku.
