„Zatímco já o tom jen píšu, oni to museli žít,“ říká spisovatelka Lednická o tragických osudech svých postav

V životické hospodě bylo toho srpnového večera k zalknutí. Místní honorace si zchlazovala hrdlo pivem, když zazněl výstřel. Do hostince v noci ze 4. na 5. srpna 1944 vtrhli partyzáni a zastřelili tři příslušníky gestapa. Odplata nacistů přišla vzápětí. Hned 6. srpna ráno gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří zemřeli před očima svých blízkých, jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku,“ stálo pak v hlášení. Tuto bolestnou kapitolu českých dějin otvírá spisovatelka Karin Lednická v nové knize nazvané Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie. „Stále silněji jsem si uvědomovala, jak málo se o skutečném průběhu a historickém kontextu životického masakru ví. A když si pak dcera jednoho ze zastřelených mužů posteskla,Víte, na nás všichni zapomněli‘, bylo rozhodnuto,“ vzpomíná Lednická na chvíli, kdy se rozhodla román napsat.