Které knihy máte právě teď na nočním stolku?
Tam mi teď trůní sbírka Euripidových tragédií, Antigona od Sofokla, pak Čapkův Zahradníkův rok, Beckettovy Eseje, Etymologie od italské autorky Andrey Marcolongové, soubor textů Jacquesa Rupnika Střední Evropa je jako pták s očima vzadu, Svět včerejška od Stefana Zweiga, texty Světlany Alexijevičové a Jirotkův Saturnin.
Na první pohled je zřejmé, že váš výběr knih značně ovlivňuje současná situace v Evropě.
Tragédie jsem začala číst už před válkou, ale dnes rezonují ještě silněji. Zweig, Rupnik a Alexijevičová sdělují, každý svým způsobem, něco zásadního o Evropě, o její nezbytnosti a o tom, jak je nutné znát její, tedy naši historii, protože na ní ji stavíme, společně, a musíme ji dál rozvíjet a pěstovat.
A Saturnina máte na nočním stolku pro lepší náladu?
Ano, moje kniha „přítel“ je Saturnin. Dokáže mi na tváři vyloudit vždycky aspoň úsměv. A moc ráda se vracím k Apollinairovi, mám mizernou paměť na poezii, musím si ji tedy často připomínat, číst nahlas.
Co máte ráda na současné francouzské literatuře?
Krásná je její neuvěřitelná rozmanitost. Těžko bych vybrala jen několik titulů nebo autorů coby zásadních, protože ten rozsah je opravdu obrovský.
Tak tedy jinak: kterého francouzského autora obdivujete?
Mám oblíbené autory – například francouzsko‑kanadskou autorku Nancy Hustonovou, Laurenta Gaudého, Mathieua Ribouleta, Marie‑Hélène Lafonovou, Pierra Michona…
Stíháte sledovat i současnou českou literaturu?
Málo. Ale texty Pavly Horákové, poslední Rudišovu knihu nebo knihy Marka Tomana mohu vřele doporučit.
Se kterým autorem byste zítra ráno ráda zašla na kávu a croissant?
S literárním teoretikem a spisovatelem Georgem Steinerem, ale bohužel zůstane jen u přání, protože již zemřel. „Jak se máte?“ zeptala bych se ho a chtěla bych, aby mi odpověděl skrz všechny jazyky a kultury, které ovládal.
A se kterým autorem byste se nebála ztroskotat na pustém ostrově či uprostřed neznámého velkoměsta?
S Komenským. Strávila jsem s ním téměř tři roky při psaní románu Un regard bleu a vím, že na opuštěném ostrově bych se s ním nenudila a z neznámého velkoměsta by mě buď vyvedl bezpečně ven, nebo by z něj dokázal udělat místo přátelské. Povídali bychom si o světě, o lidech, o životě a lásce a o tom, jak svět udělat lepším.
