Zeď je zeď, okno je okno. Odešla architektka jednoduché krásy

Jsem prudce proti okázalosti! V obyčejnosti je strašně velká síla, jen ji umět použít. Zeď je zeď, okno je okno. Nic si nehraje na něco, co by jako mělo být,“ řekla jednou Alena Šrámková. Nepoznal jsem jinou architektku či architekta, kteří by dokázali tak jednoduše pojmenovat složitosti týkající se stavění. Nesnášela velká slova a patos – o domech s oblibou mluvila jako o barácích –, byla pravdivá, upřímná, autentická a bezprostřední. Ale také romantická, věřila v „přímou úměru šlechetnosti a krásy… pocitu odpovědnosti a lásky“, jak o tom promluvila ve skvělé habilitační přednášce v roce 1991.