Které knihy máte právě na nočním stolku?
Cirkadiánní kód od Satchina Pandy. Chci se dozvědět ještě více o svém zdraví a o tom, jak s ním souvisí rytmus a synchronizace. Je to prosté a geniální. Pak čtu Legendy od Adama Borziče, což je básník mého srdce. A Sto zázraků od Wendy Holdenové. Strhující memoáry světoznámé cembalistky Zuzany Růžičkové. Už to čtu potřetí. Kdo to zfilmuje? Sto zázraků je mimo jiné příběh neuvěřitelné vnitřní síly a vůle první dámy cembala. Nutí mě to nespat na vavřínech a nepropadat do postcovidové nálady.
Máte ještě jiné osvědčené „lektvary“, které pomáhají tuhle divnou dobu zvládnout?
Les, park a ideálně sluníčko. A na začátku pandemie jsem začala číst Alejandra Jodorowského, jednu knížku za druhou. To byla pro mě úplná terapie.
A co teď nejraději posloucháte?
Kromě naší, tedy PKF – Prague Philharmonia, nové nahrávky Toccaty e due canzoni od Bohuslava Martinů a Dvořákovy osmé symfonie s šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem mi dělá již několik let radost nahrávka dětského romského souboru Čhavorenge, Idy Kelarové a České filharmonie. Je mimořádná.
Co jste ráda četla, když jste byla malá holka?
První knížka byla Honzíkova cesta Bohumila Říhy. Ale pořád dokola jsem četla Robinsona Crusoa od Daniela Defoa. Strašně jsem Robinsonovi záviděla a představovala si sebe v jeho kůži.
Kterou knihu si v tomhle životě ještě musíte přečíst?
Těch je. Třeba Bílá velryba Hermana Melvilla. Zdá se mi dnes, více než kdy jindy, i po těch 170 letech aktuální.
A jakou skladbu ještě musíte zažít v koncertním sále?
Symfonii číslo 8 Es dur Gustava Mahlera. Vyžaduje obrovské instrumentální a vokální obsazení, moc často se tedy nehraje.
Se kterým autorem byste ráda zašla na kávu?
S Alejandrem Jodorowským. A zeptala bych se ho, jestli už ví, kdo je a kam jde. Zajímala bych se o jeho psychomagii, a kdyby mi vyložil tarotové karty, byla bych víc než šťastná.
A se kterým hudebníkem byste se nebála strávit dlouhý let přes oceán?
Ráda bych osobně poznala Zuzanu Růžičkovou. Chtěla bych se jí zeptat, zda ví, co by udělal v dnešní době Bach. A pak bych si ráda povídala o tom, jak vnímala určité dějinné milníky 20. století a jak těžké bylo udržet si po celý život rovnou páteř.
