Které knížky máte právě na nočním stolku?
Momentálně jsou to výhradně dětské tituly, protože mi dcera každý večer čte své knížky. Jeden večer českou a druhý večer anglicky psanou. Teď tam zrovna máme Vědí draci o legraci? od Daniely Krolupperové a knihu Usborne Illustrated Stories for Girls, kterou sestavila Louie Stowellová. A pak ještě Luisu a Lotku od Ericha Kästnera. Tu čtu dceři – na oplátku – těsně před spaním zase já.
Když už jsme u knížek pro děti… Vybíráte je s dcerou společně?
Většinou vybíráme spolu, dcera zatím spíš ještě podle vzhledu obálky, ale už začíná řešit i témata.
Máte připravenou knihu, o níž víte, že si ji dcera musí co nejdříve přečíst?
Ano, mám připravené Staré pověsti české. Myslím, že je to čtivý text vztahující se k základům historie českého národa. Ta se však jeví jako pohádka, takže věřím, že se bude dceři líbit.
Která knižní novinka z kategorie „pro dospělé“ vás osobně zaujala v minulém roce?
Mám ráda tvorbu Milana Kundery, a tak mě vloni zaujalo Nevědění. Příběh je ryze „kunderovský“, což se mi vždy líbí. Navíc návrat do revoluční doby mě zajímá, protože si to pamatuji, byť z dětského pohledu. A k tomu láska k vlasti, k muži, k ženě… Samozřejmě kniha má hlubší pointu – jde o kontrast mezi iluzemi o opuštěné domovině a realitou.
Jakými knihami ráda obdarováváte své blízké?
Zásadně vybírám podle témat, o nichž vím, že dotyčného člověka zajímají. Například maminka má ráda životopisné příběhy, proto jí loni na Vánoce udělala radost kniha Hlavou proti zdi o Kamile Moučkové.
Kterou knihu si chcete v nejbližší době přečíst vy sama?
Mám seznam knih, spíš pořadník. Jako první na řadě je společenský román se sci‑fi přesahem Ve jménu Metody, který napsala německá autorka Juli Zeh. Zaujímá mě ústřední téma: hodnota zdraví, které se může stát i prostředkem či nástrojem k nastolení diktatury.
Se kterým autorem byste ráda v tomto roce strávila jedno krásné, dlouhé, veskrze pomalé letní odpoledne?
To je krásná představa… A tu absolutně naplňuje Milan Kundera. Vzhledem k jeho úctyhodnému věku bych ho nikam nevláčela, ale asi bychom si vypili dobrou kávu v příjemné francouzské zahradní kavárně – a já bych jen poslouchala. Jeho život je obdivuhodný, neuvěřitelně silný příběh. A třeba by informace, které jsou veřejně známé, sám obohatil o nějakou pikanterii.
Autorka je novinářka