Které knihy máte právě na nočním stolku?
Jsem pracovně velmi zaneprázdněn, a tak musím přiznat, že mám na nočním stolku pouze jednu knihu. A také se k její četbě dostávám bohužel velmi sporadicky. Je to teď právě knížka Zrozeni k běhu, kterou napsal americký novinář Christopher McDougall. Text je to ovšem skvělý a příběh fascinující. Když je vůle a síla, lze prostě překonat veškeré překážky.
Dala by se tahle knížka doporučit jako lék na „blbou náladu“?
Myslím, že je to velmi účinný lék na „blbou náladu“. A dobrá inspirace. Nutí vás být aktivní, něco dělat, sportovat a užívat života i jinak než jen pracovně, takže aspoň na čas máte šanci nemyslet na všechny ty starosti.
Máte nějakého zvláště oblíbeného autora, k jehož knihám se rád vracíte?
Nedá se říct, že mám oblíbeného autora či autory. Ale vždy jsem se rád vracel ke kvalitním detektivním příběhům, zvláště pak ke klasice v podání Agathy Christie, Georgese Simenona a dalších slavných detektivkářů. Dnes si rád přečtu také knihy Joa Nesbøho.
Co jste rád četl, když jste byl malý kluk?
Nejvíc jsem miloval knížky od Karla Maye. Přečetl jsem prakticky všechny tituly, které u nás vyšly.
Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?
Žádnou vysněnou knihu nemám. I když… Moc rád bych si ještě jednou přečetl Krále Krysu od Jamese Clavella. Je to už dávno, ale stále si pamatuji, jak mě ten text fascinoval zejména svou autentičností.
Se kterým autorem byste rád zašel na pivo? Anebo byste raději pozval nějakou spisovatelku na dobré víno?
Takových autorů a autorek by bylo rozhodně více. Všichni mají můj obdiv. Možná teď překvapím, ale zvláště by mě zajímalo třeba setkání s autorem dobrodružných románů panem Julesem Vernem. Chtěl bych se ho zeptat, jak na všechny ty vizionářské nápady přišel.
A se kterým autorem byste si rád povídal při dlouhém letu přes oceán? Anebo byste si troufli ztroskotat na pustém ostrově?
Ztroskotat na pustém ostrově bych nechtěl s nikým. A dlouhou cestu přes oceán? Asi bych dal přednost člověku, který by mohl hovořit o vlastních zkušenostech. Napadá mě třeba Krystyna Zywulská, autorka knihy Přežila jsem Osvětim. Když člověk slyší nebo čte takový příběh, teprve si uvědomí, jak se – i přes veškeré trable – máme dobře, v jak krásné době žijeme.
Autorka je novinářka
