Lži, mlžení a mlčení. Miloš Zeman zvolil odcházení ve stylu východního despoty

Poslyšte dramatický příběh: „Šíří se informace o prezidentově smrti. Prezidentovi příbuzní, stejně jako prezidentský palác ale tvrdí, že prezident žije. ‚Byl hospitalizován a je na jednotce intenzivní péče. Jeho stav je hodnocen jako stabilní. V této chvíli je příliš brzy na jakékoliv prognózy,‘ píše  v pondělí prezidentova dcera na sociální síť Instagram. Místní agentura nicméně oznamuje, že prezident skonal. Ve čtvrtek však upřesňuje, že prezident je jen napojený na přístroje. Týž den pozdě večer pak píše, že v prezidentově rodném městě jsou už v plném běhu přípravy na pohřeb. V pátek ráno o úmrtí informuje agentura Reuters s odkazem na tři diplomatické zdroje. Prezidentský palác potvrzuje smrt svého lídra pro agenturu Interfax v pátek odpoledne. Později však Interfax zprávu stornuje s tím, že smrt prezidenta úřady opět popřely. Nakonec je ale úmrtí v sobotu oficiálním prohlášením potvrzeno.“

Příběh pochází z roku 2016, je z Uzbekistánu a popisuje okolnosti skonu tamního prezidenta Islama Karimova. Ukazuje nám, jaký zmatek může vzniknout, pokud se o zdravotním stavu hlavy státu mlží a úřady odmítají poskytovat odpovídající informace. Logicky se pak šíří spekulace, což neprospívá ani vnitřní politice, ani obrazu země v zahraničí. Platí to nejen v případě, že hlava státu nakonec skoná – jako diktátor Karimov. Ale i v případě, kdy „jen“ řadu dní veřejnost neví, jak na tom prezident vlastně je, a oficiální místa úporně tvrdí, že do toho nikomu nic není. Což je případ nynějšího Česka, které se tak začíná podobat Uzbekistánu.