Praha středem vesmíru. Z brutalistní budovy v Holešovicích se začaly řídit evropské vesmírné projekty

V rozlehlé mramorové lobby visí u stropu model umělé družice. Ta skutečná je téměř třikrát větší a nachází se někde na obloze ve výšce 24 tisíc kilometrů. Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA), která v robustní budově kousek od vltavského břehu sídlí, provozuje na oběžné dráze celkem 26 satelitů a brzy přibudou další. „Ještě letos vypustíme dva a další rok to budou čtyři. Příští měsíc se sem sjedou experti členských států, kteří projednají především bezpečnostní záležitosti s tím spojené,“ říká Rodrigo da Costa. Jednací sál, v němž s portugalským ředitelem EUSPA sedíme, připomíná planetárium. Bodová světla ve střešní kupoli mají simulovat noční zářijové nebe nad Prahou. Až ke konci roku ponese raketa zmíněné evropské družice na orbit, čeká ji tam nahoře úplně jiná hvězdná konstelace. Odstartuje ve Francouzské Guyaně, kousek nad rovníkem. Nové satelity mají vylepšit navigační systém Galileo, nejznámější počin zastřešený EUSPA.

Tato agentura vznikla teprve 12. května letošního roku a převzala i kompetence jiné instituce s dlouhým názvem – Agentury pro evropský globální navigační satelitní systém (GSA). Ta sídlila od roku 2012 rovněž v Praze a jejím šéfem byl také da Costa. GSA měla na starosti několik satelitních služeb. Širší veřejnost ale znala spíše jen Galileo, globální navigační systém používaný například řidiči či záchranáři, jenž má být konkurencí americké GPS, ruské Glonass nebo čínské Bei Dou. Mnoho lidí neví, že z Prahy byl, a tedy bude i nadále spravován navigační systém EGNOS, využívaný především v letectví. EUSPA nyní přebírá také další projekty evropského vesmírného snažení. Patří sem Copernicus, program na dálkové pozorování Země.

Nebo GOVSATCOM, připravovaná platforma pro bezpečnou satelitní komunikaci. Aby to nebylo příliš jednoduché, vedle EUSPA existuje ještě Evropská vesmírná agentura (ESA) se sídlem v Paříži. Je formálně nezávislá na EU, členy jsou rovněž Velká Británie, Švýcarsko nebo Norsko, a zabývá se třeba vývojem družic či raket.

Tajné dveře

„Je velkým úspěchem České republiky, že po GSA zůstává i sídlo EUSPA v Praze. Význam této instituce potvrzuje údaj, že desetina evropské ekonomiky je dnes závislá na vesmírném výzkumu,“ chválí si Václav Kobera. Šéf odboru kosmických aktivit ministerstva dopravy předsedá správní radě EUSPA. Skutečnost, že Česko dokázalo vylobbovat umístění vesmírných agentur v Praze, považuje Kobera za „zázrak, který by se dnes, kdy kosmické projekty výrazně zvyšují svůj dopad, zřejmě nepodařilo opakovat“. Před více než dekádou, v době rozhodování, kde bude GSA sídlit, podle něj hrálo roli usilovné vyjednávání české strany mimo jiné s Francií a Británií, lídry vesmírného výzkumu v EU, schopnost přesvědčit, že Praha má vhodné zázemí, a slibně se rozvíjející vesmírné projekty českých firem. Česko jako první postkomunistický stát v roce 2008 vstoupilo do ESA a dnes má na 70 podniků a výzkumných center, které se zapojují do kosmických aktivit.

Podle studie z roku 2018 má být finanční přínos umístění sídla EUSPA pro Česko do roku 2022 celkem 86 milionů eur. Země výměnou za to hradí tři čtvrtiny „nájemného obvyklého v daném místě“. Jenže stát ušetří ročně zhruba 620 tisíc eur, protože holešovická budova je jeho vlastnictví. Rozpočet EUSPA na léta 2021 až 2027 je zhruba devět miliard eur.

Kosmické centrum aneb sídlo agentury EUSPA v pražských Holešovicích.

Foto: HN – Honza Mudra

V pražském sídle EUSPA, kde dřív byla Česká konsolidační agentura a pak ministerstvo financí, nehledejte žádné velíny s obřími monitory ani laboratoře. Řídicí centrum systému Galileo je v Oberpfaffenhofenu u Mnichova a druhé ve Fucinu u Říma. Poblíž Paříže a Madridu se pak nacházejí střediska monitorující bezpečný provoz družic.

V Praze mají vedle ředitele da Costy kanceláře další vysocí manažeři EUSPA, kteří mimo jiné rozhodují, jak řídicí a kontrolní centra naloží se vzniklými situacemi. „Vše musí být odsouhlaseno naším týmem tady v Praze,“ říká Guerric Pont, francouzský šéf obslužného týmu systému Galileo, stojící v přízemí budovy před dvěma obrazovkami. První ukazuje rozmístění družic systému Galileo na oběžné dráze a druhá pozemní stanice s anténami, jež se nacházejí od Grónska po Jižní ledový oceán. Pont vypráví, že třeba letos v únoru se k jednomu ze satelitů systému Galileo blížily zbytky z vesmírné lodi Ariane vypuštěné v roce 1989. „Tu zprávu jsme dostali v sobotu ve dvě ráno a museli jsme hned vzbudit lidi v centrech ve Francii, Německu a Itálii. V Praze zasedl krizový štáb, který rozhodl, že operátoři odchýlí satelit z jeho dráhy, a jakmile trosky prolétly, vrátili jsme ho zpátky. Zhruba za 24 hodin bylo vše vyřešeno,“ líčí manažer.

Takové vzrušení ale nepřichází denně. „Naší prioritou je udržovat systémy v chodu. To však není úplně snadné a vyžaduje to spoustu zásahů,“ podotýká Pont. Podle da Costy dnes využívá signál z družic systému Galileo více než dvě miliardy chytrých telefonů po celém světě. Evropská komise v roce 2018 rozhodla, že všechny nově vyrobené chytré telefony prodávané v EU musí být schopné systém Galileo přijímat, aby jejich uživatele mohla snadno lokalizovat záchranná služba nebo policie.

„Nyní vyvíjíme službu, která uživateli umožní ověřit, zda signál, který přichází do jeho zařízení, není chybný či úmyslně zfalšovaný,“ popisuje da Costa. Podle něj je největší výhodou systému Galileo jeho „strategická autonomie v rámci EU“. Bezpečnost systémů je velké téma v rámci EUSPA. „Naše navigační systémy používají občané EU ve svých mobilech, veřejná doprava, letiště, hasiči, bezpečnostní i záchranné týmy, proto musí být co nejvíce chráněny,“ podotýká ředitel. Mluvčí EUSPA Marie Menardová dodává, že část rozhodnutí v rámci agentury je utajovaná a bezpečnostní štáb zasedá v místnosti, kam ostatní zaměstnanci nemají přístup. „Tamhle nesmím vstoupit ani já,“ ukazuje Francouzka na dveře v jednom z vyšších pater, kolem nichž přecházíme.

V EUSPA v Praze pracuje zhruba 300 zaměstnanců z 22 zemí EU, Čechů je téměř 30 procent. Do chladně působící budovy, vyzdobené na chodbách jen satelitními mapami, se brzy všichni nevejdou. Chystá se rozšíření týmů o dalších asi 250 expertů a poté stěhování na jiné místo v Praze. Které přesně, se ještě neví. „Probíhá o tom jednání s ministerstvem financí,“ říká předseda správní rady EUSPA Kobera.

Přistání bez radarů

Důkaz, že se evropské kosmické projekty na trhu prosazují, lze podle české manažerky EUSPA Kateřiny Střelcové najít například na letištích. Ve stále větším počtu využívají systém EGNOS. „Před 10 lety se EGNOS začal používat na prvním evropském letišti. Teď už je to zhruba na 450, z toho na šesti v Česku, včetně Ruzyně,“ popisuje Střelcová, jež má v EUSPA na starosti rozvoj trhu v letectví. EGNOS je satelitní program, který zpřesňuje už existující navigační systémy. Slouží při přistávání letadel a zajistí bezpečné přistání i v případě, že dojde k výpadku letištní techniky. Upotřebení má EGNOS také v zemědělství – farmáři mohou podle družicových snímků zjišťovat, jak se daří úrodě, a korigovat používání hnojiv a postřiků.

O využití projektů v letectví se stará Češka Kateřina Střelcová.

Foto: HN – Honza Mudra

Střelcová také spolupracuje se start‑upy, které EUSPA různými soutěžemi motivuje k využívání systémů EGNOS, Galileo i Copernicus. Ten poslední z nich poskytuje informace o klimatu, atmosféře, vodách i půdě. Copernicus se používá pro monitoring při živelních pohromách, bezpečnostních krizích či budování infrastruktury, nedávno jsme mohli v médiích sledovat jeho snímky požárů v Kalifornii.

Zase ti Rusové

Služeb systému Copernicus využívá třeba česká aplikace start‑upu Windy.com, za nímž stojí majitel Seznamu Ivo Lukačovič. Původně byla zamýšlená jako pomůcka pro windsurfing nebo kitesurfing, ale vyvinula se v nástroj použitelný pro námořní lodi, letadla a záchranáře. Na začátku září EUSPA zveřejnila další z řady soutěží pro start‑upy s názvem myEUspace, kde má být mezi finalisty rozdělen milion eur. „Soutěž je zaměřená na šest oblastí, v nichž je možné využít systémů Galileo a Copernicus. Třeba na chytrou dopravu, záchranu planety čili snižování CO₂ nebo vyhledávání plastů na plážích a jejich čistění,“ vysvětluje Kateřina Střelcová.

V minulé soutěži My Galileo Drone získala třetí místo a podporu 40 tisíc eur firma Thunderfly se sídlem v jihočeské Soběslavi. Ta vyvíjí drony se senzory zjišťujícími například výskyt prachu v ovzduší. Mezi třicítkou nejlepších společností využívajících navigaci Galileo se umístila i kunovická firma Airmobis s dronem schopným unést několikakilový náklad.

Mnohem těžší zásilku – dva satelity pro systém Galileo o celkové hmotnosti zhruba 1400 kilo – ponese 30. listopadu nosná raketa Sojuz ze základny v tropickém Kourou v Guyanském kosmickém centru. ESA označuje tyto ruské vesmírné koráby za nejspolehlivější, před sedmi lety ale Sojuz vynesl dvě družice Galileo kvůli technické chybě na jinou oběžnou dráhu, než byly určeny. Kontrakt na transport dvou letošních satelitů a tří dalších pro rok 2022 byl původně podepsán s francouzským výrobcem raket Ariane, ten však oznámil, že kvůli pandemickým opatřením došlo ke zpoždění ve vývoji nového korábu Ariane 6. Zakázku tak zase získal Sojuz.