Jako by vám někdo odpíral dýchat. Homosexuálové, kteří mají děti, se cítí jako rodina, nemožnost sňatku z nich však dělá spolubydlící

Tichá atmosféra v rodinném domku nedaleko Brna se rychle promění, když do obývacího pokoje vběhnou téměř čtyřletá dvojčata. Pozdraví se s oběma táty, se psem a začnou plánovat, že nakreslí obrázek starší sestře, která je na táboře. Kluci se právě vrátili od babičky a dědy. „Nikdo nežijeme v bublině, kde není vidět žádná jiná žena, žádný jiný muž, žádný jiný vztah,“ říká osmatřicetiletý Martin Hron a naráží tím na obvyklou výtku, že homosexuální páry nedokážou děti vychovat tak, aby poznaly mužský i ženský vzor. Dvojčata má už rok v pěstounské péči. Stará se o ně spolu se svým o šest let mladším partnerem Filipem, který však formálně jejich pěstounem není. Filipovi úřady už před pěti lety svěřily do pěstounské péče jeho neteř, k ní zase nemá žádný právní vztah Martin.