Naděje není jen pocit, ale i způsob myšlení, který se lze naučit. Češi jsou vděčnější než Němci nebo Francouzi

Lidé většinou chápou naději jako pocit spojený s doufáním v dobrý výsledek. Ne vždy si ale uvědomují, že ji můžeme ovlivňovat a zvyšovat svým myšlením a chováním,“ říká psycholožka Alena Slezáčková z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která se tématu naděje věnuje již více než deset let.

Současná psychologie naděje vychází především z přístupů dvou představitelů tohoto oboru, Američana Ricka Snydera, který naději definoval jako způsob myšlení, a Švýcara Andrease Kraffta, jenž rozvinul koncept prožívané naděje. Další teorie popisují naději jako určitý osobnostní rys, silnou stránku povahy nebo jako jednu ze základních pozitivních emocí. „Jednotlivé přístupy nejsou v protikladu, ale naopak se vzájemně doplňují,“ zdůrazňuje zakladatelka a vedoucí Centra pozitivní psychologie v ČR.