Na obou stranách česko-německé hranice jsou tisíce roubenek, u severních sousedů jich však památkáři chrání mnohem více

Před žlutohnědou roubenkou na kraji Šluknova, nejsevernějšího českého města, stojí pískovcová socha světce s vyrytým nápisem Ecce homo – Ejhle člověk. Penzista Günter Zenkner, který v chalupě bydlí, vysvětluje, že skulpturu tu nechali postavit v 19. století – stejně jako roubený dům – původní majitelé obydlí. Chtěli tím vyjádřit vděčnost za to, že jejich dcera, jež ztratila řeč kvůli šoku ze zlodějů, kteří se jednou vloupali do stavení, po čase zase začala mluvit.

K Zenknerovým také jednou přišli nezvaní hosté. Psal se rok 1947, šestiletý Günter bydlel se svou matkou v jiné šluknovské roubence a do jejich domova dorazila skupina lidí, kteří zabavili, co jim padlo do oka. Skoro všechno vybavení bytu i na tehdejší dobu moderní nábytek, který zhotovil otec Güntera Zenknera, truhlář, jenž za války padl na ruské frontě. Jenže v tomto případě šlo o lupiče, kteří měli posvěcení poválečných úřadů. Německé obyvatelstvo bylo tehdy v pohraničí určeno k „odsunu“, jejich majetek se zabavoval. „Nechali nám tu peřiny, pár kusů nádobí a holé stěny,“ vzpomíná opálený pan Zenkner, jemuž by letošních osmdesát hádal málokdo. Do svých šesti let neuměl ani slovo česky, dnes jeho řeč nemá nejmenší stopy cizího přízvuku.