Fuck sem, fuck tam. Elon Musk si nebere servítky

V úterý 29. června 2010 večer bylo v areálu automobilové továrny v kalifornském Fremontu veselo. Její dosavadní dlouholetý majitel, japonský koncern Toyota, se nedlouho předtím dohodl s ambiciózním start-upem Tesla Motors, že mu ji prodá. To ale nebyl důvod k oslavě, tím byla událost, která se odehrála na druhém konci USA v New Yorku, kde toho dne Tesla vstoupila na burzu Nasdaq. A její spoluzakladatel a šéf Elon Musk přiletěl se svým finančním ředitelem Deepakem Ahujou soukromým tryskáčem ještě týž večer zpět, aby s kolegy historickou chvíli zapili. Šampaňské teklo proudem a jindy výmluvný Musk svůj přípitek omezil na dvě slova: „Fuck oil!“ Slušně přeloženo: „Do háje s ropou!“

Dnes je Tesla burzovní stálicí a hvězdou, za poslední rok hodnota jejích akcií vzrostla bezmála o 200 procent a nyní se obchoduje kolem 715 dolarů za kus. Před 11 lety nic z toho ale nevypadalo samozřejmě – startovací cena při emisi akcií byla 17 dolarů a ještě po roce se prodávaly jen nepatrně nad touto hranicí. Navíc firmu trápila spousta vnitřních problémů včetně permanentního nedostatku peněz.

To je to, co chci

Právě do tohoto vnitřního soukolí nabízí cenný vhled nová kniha Power Play: Elon Musk, Tesla And The Bet Of The Century (česky Přesilová hra: Elon Musk, Tesla a sázka století). Napsal ji reportér deníku Wall Street Journal Tim Higgins, vyšla začátkem srpna a stačila už vyvolat i poprask: autor v ní uvádí, že si Elon Musk měl říct o křeslo šéfa Applu, kterému Teslu v roce 2016 kvůli finančním trablům nabízel. „Já jsem nikdy nechtěl být šéfem ničeho,“ popřel to následně Musk na Twitteru, zkušený reportér si ovšem stojí za svým. A čtenář jeho knihy pochopí proč: druhého nejbohatšího člověka planety vykresluje jako mimořádně cílevědomého a odvážného podnikatele, který je zároveň nesmírně složitou a nepředvídatelnou osobností nezměrných ambicí. A s hlubokým respektem k úspěchům Applu.