První záběr. Cosi je divně. Skoro nic není vidět. Zapomněli jsme snad, jak vypadají filmy v kině po měsících koronavirové abstinence? Jenže pak zazní první tón. A spolu se zvukem na okamžik zjasní také obraz. A znovu. Jen vteřiny stačí, aby si divák uvědomil, co to znamená, když zase po dlouhých devíti letech natočil nový film francouzský režisér Leos Carax. Tato událost má parametry zázraku, při němž se publikum cítí jako první filmoví diváci v historii, na které se ve snímku bratří Lumiérových řítil ze tmy supící vlak. Stejně jako oni budou hledat nástroje, jak se na film dívat, jako kdyby to bylo jejich poprvé.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se