Výherkyně Wimbledonu Linda Nosková: Dívka z české vesnice, která vždy chtěla dobýt svět. A nestyděla se to říct nahlas

Když Barbora Krejčíková v červnu způsobila největší tenisové překvapení za mnoho desítek let a vyhrála grandslamové French Open, uvrhla tím do hlubokého stínu jiný skvělý výsledek české tenistky na pařížských kurtech. Linda Nosková na nich ve stejný den jako Krejčíková dokázala něco, co se české hráčce naposledy povedlo v roce 1978 – ve svých 16 letech na French Open vyhrála turnaj juniorek. Máme tak před sebou další budoucí českou šampionku?

Pokazit se toho může hodně, konkurence je obrovská. Ale že má Nosková výborné předpoklady pro to, aby uspěla, zjistíte po pár minutách rozhovoru s ní. A totéž tvrdí i lidé, kteří tenisu rozumí. „Má to v hlavně srovnané, ví, co chce,“ říká o ní pro HN Daniel Vaněk, trenér z pražského klubu I. ČLTK, který Noskovou vedl v juniorské reprezentaci. Tato mladá dáma má cílevědomost, ale i pokoru, což je stejně tak důležité jako ne úplně běžné. A její život se navíc netočí jen kolem stereotypního mlácení do míčků.

Když listujeme jmény vítězek juniorky na French Open mnoho let dozadu, vidíme mezi nimi pozdější velké hvězdy, třeba Martinu Hingisovou, Justine Heninovou nebo Jennifer Capriatiovou. Nacházíme také jména, která zcela zapadla. Asi nejvíc je ale hráček, které to následně v kariéře dotáhly nejdál někam mezi třicáté a šedesáté místo na světovém žebříčku. Stačilo by to Lindě Noskové?

„Přinejmenším. Aspoň do té třicítky na světě bych se chtěla dostat. Ale snem každého je dostat se co nejvýš,“ odpovídá v rozhovoru s HN. A jaké tedy má sny a cíle? „Být světovou jedničkou. Ale určitě bych se chtěla dostat do první desítky,“ vypálí zcela otevřeně, bez stopy zaváhání.

To není přístup, který by byl v Česku běžný. Českým tenistům a tenistkám, stejně jako dalším sportovcům, se často vyčítá, že se spokojí s tím, co mají. Tedy že patří k širší světové špičce, ale nemají vůli a vytrvalost pokusit se dostat opravdu nejvýš. V případě Noskové nehrozí, že by ji uspokojil pobyt třeba v první padesátce na světě, byť by jí zaručoval velmi pěkné příjmy. Má spíše americkou povahu v tom smyslu, že má ty nejvyšší ambice a nebojí se o nich otevřeně mluvit. A to je dobře. „Já to beru i jako sebeúctu k sobě samé, že od sebe chci co nejvíc,“ vysvětluje.

Zároveň nejde o přehnané sebevědomí. Když se ptám, jaké má přednosti, mluví Nosková o bojovnosti a o tom, že na kurtu nikdy nic nevypustí. Ale jinak sama sebe nechválí. „Myslím, že údery mám průměrné, rozhodně nemám třeba nejlepší servis nebo forehand,“ tvrdí Nosková s tím, že tyto nedostatky musí na kurtu dohánět právě bojovností.

Trenér Vaněk přitom na otázku na přednosti mladé tenistky odpovídá úplně jinak. „Dokáže hrát rychle a sázet vítězné údery z forehandu i backhandu – prostě jí to letí. Má dobrou techniku a cit pro míč,“ charakterizuje Lindu. „Je to málomluvná, přemýšlivá holka. Ale když vstoupí na kurt, vždycky se tam něco děje.“ Vaněk přitom nemá důvod Noskovou nějak nezaslouženě chválit – je z konkurenčního klubu, donedávna trénoval jinou českou juniorku Darju Viďmanovou. Noskovou ale zblízka poznal před dvěma lety na mistrovství světa do 16 let na Floridě. Češky tam skončily druhé za domácími Američankami.

Nosková, které bude v listopadu 17 let, letos začíná naplno hrát mezi dospělými. Prakticky z nuly se po úspěších na několika menších turnajích zatím dostala na 504. místo na světě. Kde by chtěla být třeba za tři roky? „Myslím, že bych se mohla pohybovat kolem padesátého místa na světě. Budu se samozřejmě snažit o co nejlepší výsledky, v té době bych už chtěla být v české reprezentaci. Chtěla bych si zahrát na olympijských hrách. Určitě mám vysoké cíle,“ potvrzuje to, že ve vlastní úspěch věří.

Nosková s tenisem začínala ve Valašském Meziříčí, stejně jako nejlepší český tenista za posledních mnoho let Tomáš Berdych. Protože měla evidentní talent, vyhlédla si ji i Melanie Molitorová, trenérka a matka Martiny Hingisové, za kterou jezdila do Švýcarska. Ve styku je s ní dodnes. Nyní hraje za Přerov a jejím osobním trenérem je Tomáš Krupa. Ten dříve vedl Berdycha, Karolínu Plíškovou nebo Barboru Strýcovou. Kdyby Nosková nebyla velmi nadějnou hráčkou, svůj čas by s ní jistě nemarnil.

„Linda má dobré vedení a zázemí v rodině,“ říká Daniel Vaněk o dívce, která pochází z vesničky Velká Lhota na Vsetínsku. Její otec dělá ve Vsetíně výpravčího. Tenis je drahý sport a nebýt sponzorů, rodina by si ho už dávno nemohla na této úrovni dovolit platit. Ptám se Noskové, jestli rodiče někdy nelitovali toho, že ji jako malou na kurty přivedli. Prý ano, avšak ne kvůli penězům, ale proto, že stranou šlo dceřino vzdělání. Četla Nosková autobiografii, kterou napsala americká tenisová superstar Andre Agassi? Odpovídá, že ne. A to je asi dobře.

„Jen boxeři mohou pochopit, jak jsou tenisté osamělí,“ píše Agassi. „Ale boxeři mají v ringu své trenéry a asistenty. Dokonce i soupeř boxerovi poskytuje určitý druh společnosti, někoho, koho může popadnout a vrčet na něj. V tenisu stojíte nepříteli tváří v tvář, dáváte si ránu za ranou, ale nikdy se ho nedotknete ani s ním nepromluvíte, stejně jako s nikým jiným. Pravidla dokonce tenistovi na kurtu zakazují mluvit s vlastním trenérem.“

Tlak, který tenista prožívá, je obrovský. A je na něj úplně sám. „Lidé někdy tvrdí, že běžci jsou podobně osamocení jako tenisté. Ale tomu se musím jen smát,“ poznamenává Agassi. „Běžec aspoň vnímá a cítí blízkost svých soupeřů. Dělí je jen centimetry. V tenisu se nacházíte na ostrově. Ze všech sportů, které muži a ženy provozují, má tenis nejblíž k věznění na samotce.“

Tohle doslova „psycho“ zdaleka nezvládne každý. Nosková prý ale i přes občasné pochyby rodičů nikdy nelitovala. „Do této doby jsem tomu obětovala hodně, hodně. Školu, rodinu, přátele. Takže v tom hodlám pokračovat,“ říká odhodlaně. S nejlepší kamarádkou se neviděla déle než dva roky.

Fyzický kontakt jí vynahrazují sociální sítě. Na nich Nosková také sama sdílí věci související s její kariérou. A nejen ty. Na Instagram si například pověsila video s projevem, který loni pronesl herec Joaquin Phoenix poté, co dostal Oscara za roli ve filmu Joker. Mluvil v něm o rasismu, rovnosti žen a mužů nebo o právech zvířat a sobectví lidí. „Ten proslov byl hezký a plný dobrých myšlenek. Chtěla jsem ho poslat dál, aby si ho lidé přečetli,“ vysvětluje Nosková.

Autor HN

Češi v Evropě Ondřeje Housky: Tenhle sport není pro mladý

31. 5. 2017 ▪ 9 min. čtení

Je vidět, že v hlavě nemá jen tenis. „Barva pleti nebo pohlaví by měly být něčím, co nehraje absolutně žádnou roli. Neměly by s tím být spojeny žádné předsudky nebo naopak privilegia. Podporuji, co o těchto tématech sdílí řada významných lidí, a chtěla bych se k tomu v budoucnu taky někdy vyjádřit, kdybych měla nějaké slovo,“ říká juniorská grandslamová šampionka s tím, že dění ve světě ani v Česku jí není lhostejné a sleduje ho. „Svět rozhodně není dokonalý, ale každý má šanci ve svém životě zlepšit alespoň sám sebe,“ říká o tom, jak na dění na planetě Zemi nahlíží.

Nosková má nevýhodu v tom, že je Češka. Nepořádá se tu zdaleka tolik turnajů dospělých jako ve velkých zemích, na které by úspěšné juniorky, jako je Nosková, mohly dostat divoké karty, tedy „vstupenku“ do hlavní soutěže. „To je obrovská výhoda pro Němky, Američanky nebo třeba Španělky. Kdyby byla Linda Francouzka, tak by nejpozději letos už dostala divokou kartu do kvalifikace nebo hlavní soutěže French Open,“ upozorňuje trenér Vaněk na to, že české tenistky stejně jako tenisté musí čelit i limitům, s nimiž nic nezmohou.

Nakonec ale samozřejmě rozhodnou schopnosti každého hráče či hráčky. Svět tenisu je lemován smutnými příběhy velkých talentů, které nezvládly přechod z juniorů mezi dospělé. Zvládne to Nosková? „Tenis je sport jen pro lidi mentálně dospělé,“ řekl HN bývalý český tenista Jan Vacek. Zdá se, že Linda Nosková takovým člověkem je.

Rozhovor vyšel 9.7.2021.